1A za několik dní opět vstoupil do Kafarnaúmu, i proslechlo se, že je doma, 2a hned se jich mnoho sešlo, takže již nebylo místa, ani u dveří, a mluvil k nim slovo. 3I přicházejí k němu li-dé dopravující ochrnulého, neseného od čtyř; 4a nemohouce se pro dav k němu přiblížiti, odkryli krov, kde byl, a vylámavše jej, spouštějí nosítka, na nichž ten ochrnulý ležel. 5A Ježíš, vida jejich víru, tomu ochrnulému praví: Dítě, tvé hříchy jsou [ti] odpuštěny 6Seděli tam však někteří z písmařů a přemýšleli v svých srdcích: 7Co tento tak mluví? Rouhá se! Kdo může odpouštěti hříchy, leč jeden, Bůh?8A Ježíš jim, rozpoznav svým duchem, že takto sami v sobě přemýšleli, hned řekl: Co v svých srdcích přemýšlíte o těchto věcech? 9Co je snadnější? Říci ochrnulému: [tvé] hříchy jsou [ti] odpuštěny, či říci: vstávej a zvedni svá nosítka a chod? 10Ale abyste věděli, že Syn člověka pravomoc na zemi hříchy odpouštěti má — praví tomu ochrnulému:11Tobě pravím: vstávej, zvedni svá nosítka a jdi do svého domu! 12I vstal hned a zvednuv svá nosítka, přede všemi vyšel, takže všichni žasli a oslavovali Boha, říkajíce: Nic takového jsme nikdy neviděli. 13I vyšel opět podél moře a všechen dav přicházel k němu, i vyučoval je. 14A bera se dále, uviděl Leviho Alfeova, sedícího při dávkové pokladně, i praví mu: Pojď za mnou. I vstal a vydal se za ním; 15a když v jeho domě ležel u stolu, stalo se, že s Ježíšem a jeho učedníky u stolu leželo mnoho dávkových výběrčích a hříšníků, neboť jich bylo mnoho a šli za ním. 16A písmaři a fariseové, vidouce ho jísti s hříšníky a dávkovými výběrčími, říkali jeho učedníkům: Co to, že jídá a pije s dávkovými výběrčími a hříšníky? 17A Ježíš, uslyšev to, jim praví: Lékaře nemají zapotřebí silní, nýbrž ti, kdo se mají zle. Nepřišel jsem povolávati spravedlivé, nýbrž hříšníky. 18A Janovi učedníci a fariseové se postili, i přicházejí a praví mu: Proč se Janovi učedníci a učedníci fariseů postívají, učedníci tvoji však se nepostívají? 19A Ježíš jim řekl: Což se synové svatební síně mohou postiti, zatímco je ženich s nimi? Pokud mají ženicha s sebou, nemohou se postiti, 20přijdou však dni, kdy od nich bude ženich odtržen, a tehdy se v onen den postiti budou. 21Nikdo nenašívá záplatu z nevalchovaného sukna na starý šat, jinak ta nová výplň z něho ze starého vytrhává a vzniká horší díra. 22A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak to víno působí praskáni měchů, i vylévá se víno a měchy se zničí; nýbrž mladé víno nutno dávati do nových měchů. 23I stalo se, že on se v sobotu ubíral osetými poli a jeho učedníci počali konati cestu, trhajíce klasy. 24A fariseové mu řekli: Hle, proč činí v sobotu, co není dovoleno? 25A on jim řekl: Nečetli jste nikdy, co učinil David, když měl nouzi a vyhladověl, on i ti s ním, 26jak v oddíle o Abiatharovi, veleknězi, vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání, jichž není dovoleno pojídati, leč kněžím, a dal i těm, kdo byli s ním? 27A řekl jim: Sobota vznikla pro člověka, ne člověk pro sobotu, 28takže Syn člověka je Pánem i soboty.
