1Jelikož se již mnozí pokusili sestaviti vypravování o skutečnostech, jimž se mezi námi plně věří 2podle toho, jak nám je sdělili ti, kteří od počátku byli očitými svědky a průvodci Slova, 3uznal jsem za vhodné i já, jenž jsem se se všemi věcmi od základu podrobně obeznámil, soustavně ti o nich napsati, veleslovutný Theofile, 4abys plně poznal spolehlivost těch věcí, o nichž jsi byl poučen. 5V dnech Héróda, krále Júdska, byl jakýsi kněz, jménem Zachariáš, ze střídy Abiovy, a jeho žena z dcer Áronových, a její jméno Alžběta. 6A oba byli před Bohem spravedliví, kráčejíce bez závady ve všech příkazech a spravedlivých požadavcích *Páně. 7A dítě neměli, ježto Alžběta byla neplodná, a oba byli pokročilí v letech. 8I stalo se, když on v pořadí své střídy konal kněžskou službu před Bohem, 9že mu podle obyčeje kněžského úřadu bylo losem určeno vstoupiti do chrámu *Páně a zakouřiti. 10A všechen zástup lidu se v hodině kouření modlil venku. 11I ukázal se mu anděl *Páně, stojící z pravé strany oltáře ke kouření; 12a Zachariáš, vida ho, byl tím znepokojen a padla na něho bázeň. 13Ten anděl však k němu řekl: Neboj se, Zachariáši, protože tvá prosba byla vyslyšena a tvá žena Alžběta ti zrodí syna, a jeho jméno nazveš Jan; 14a bude ti radostí a jásotem a při jeho zrození se zaradují mnozí, 15neboť bude veliký před *Pánem a nikterak nebude píti vína ani opojného nápoje, a již od útrob své matky bude naplněn Svatým Duchem; 16a mnohé z Israélových synů obrátí k *Pánu, jejich Bohu, 17a před ním bude v duchu a moci Eliášově předcházeti on, by obrátil srdce otců k dětem a neposlušné do smýšlení spravedlivých, by *Pánu připravil vystrojený lid. 18A Zachariáš k tomu andělu řekl: Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec, i má žena je pokročilá v letech. 19A anděl mu v odpověd řekl: Já jsem Gabriel, jenž stojím před samým Bohem, a byl jsem vyslán, bych k tobě promluvil a přinesl ti tyto blahé zvěsti. 20A hle, budeš mlčící a nemohoucí promluviti až do dne, v němž se tyto věci stanou, za to, že jsi neuvěřil mým slovům, jež budou v své době splněna. 21A lid na Zachariáše čekal, i divili se tomu, že v chrámě dlouho zůstává. 22když však vyšel, nemohl k nim promluviti, i poznali, že v chrámě uzřel vidění. 23A on jim stále dával znamení a stále zůstával němý. A když byly vyplněny dni konání jeho úřadu, stalo se, že odešel do svého domu. 24A Alžběta, jeho žena, po těch dnech počala, i ukryla se na pět měsíců, a říkala: 25Takto mi učinil *Pán v dnech, v nichž na mne pohlédl, by odňal mou pohanu mezi lidmi.26V šestém měsíci však byl anděl Gabriel od Boha vyslán do galilejského města, jehož jméno bylo Nazaret, 27k jedné panně, zasnoubené muži, jehož jméno bylo Josef, z domu Davidova, a jméno té panny Marie. 28I vstoupil anděl k ní a řekl: Buď zdráva, přízní obdařená, *Pán je s tebou [, ty jsi požehnaná mezi ženami]. 29Ona však byla [, vidouc ho,] nad jeho slovem všechna znepokojena a přemýšlela, co toto asi je za pozdrav. 30A anděl jí řekl: Neboj se, Marie, neboť jsi u Boha došla přízně;31a hle, počneš v lůně a porodíš syna a jeho jméno nazveš Ježíš. 32Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího, a *Pán, Bůh, mu dá trůn Davida, jeho otce, 33i bude navěky kralovati nad domem Jakóbovým a jeho království nebude konce. 34Marie však k andělu řekla: Jak toto bude, jelikož nepoznávám muže? 35A anděl jí v odpověd řekl: Přijde na tebe Svatý Duch a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, jež se zrodí, bude nazváno Božím Synem. 36A hle, Alžběta, tvá příbuzná, i ona, v svém vysokém věku, počala syna, a toto je jí, jež byla nazývána neplodnou, šestý měsíc — 37ano, u Boha nebude žádná věc nemožná. 38A Marie řekla: Hle, nevolnice *Páně, nechť se mi stane podle tvého slova. A anděl od ní odešel. 39A Marie v těch dnech vstala a s chvatem se odebrala do hornaté krajiny, do jednoho Júdova města,40i vstoupila do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu;41a jak Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že maličké v jejích útrobách poskočilo, i byla Alžběta naplněna Svatým Duchem 42a vzkřikla silným hlasem, i řekla: Ty jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvých útrob. 43A odkud mi toto, aby ke mně přišla matka mého Pána?44Vždyť hle, jak se hlas tvého pozdravu dostal do mých uší, maličké v mých útrobách s jásotem poskočilo. 45A blažena je ta, jež uvěřila, neboť ty věci, o nichž k ní bylo promluveno od *Pána, dojdou splnění. 46A Marie řekla: Má duše vyvyšuje *Pána 47a můj duch se rozjásal v Bohu, mém Zachránci, 48protože pohlédl na nízký stav své nevolnice; vždyť hle, od nynějška mě budou všechna pokolení nazývati blaženou, 49protože mi Mocný učinil veliké věci a jeho jméno je svaté; 50a jeho soucit je do pokolení a pokolení vůči těm, kdo se ho bojí. 51Uplatnil sílu svou paží, rozprášil ty, kdo jsou pyšní v myšlení svých srdcí, 52mocnáře strhl s trůnů a nízké povýšil, 53hladové zasytil dobrými věcmi a hojnost mající odeslal pryč s prázdnou. 54Ujal se Israéle, svého sluhy, by si vzpomněl na soucit, 55(podle toho, jak promlouval k našim otcům,) vůči Abrahamovi a jeho semeni navždy. 56A Marie s ní zůstala asi tři měsíce, i vrátila se zpět do svého domu.57Alžbětě pak se dovršil čas, by ona porodila, i přivedla na svět syna; 58a její okolní sousedé a příbuzní uslyšeli, že při ní *Pán rozhojňoval svůj soucit, a radovali se s ní. 59I stalo se v osmý den, že to děťátko přišli obřezati, a nazývali je podle jména jeho otce Zachariáš. 60A jeho matka v odpověď řekla: Nikoli, nýbrž bude nazván Jan. 61I řekli k ní: Nikoho v tvém příbuzenstvu není, kdo by se nazýval tímto jménem.62I pokyvovali na jeho otce, jak on by si přál, by se nazývalo; 63a požádav o tabulku, napsal tento výrok: Jeho jméno je Jan. I podivili se všichni. 64A jeho ústa byla okamžitě odemknuta, i jeho jazyk, i mluvil, velebě Boha. 65A na všechny, kteří okolo nich bydlili, přišla bázeň a v celé té hornaté krajině Júdska se rozmlouvalo o všech těchto věcech; 66a všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili v svém srdci a říkali: Nuže, čím toto děťátko bude? A ruka *Páně byla s ním. 67A Zachariáš, jeho otec, byl naplněn Svatým Duchem a jal se prorokovati, pravě: 68Veleben budiž *Pán, Israélův Bůh, že navštívil a způsobil vykoupení svému lidu 69a vyzvedl nám roh vysvobození v domě Davida, svého sluhy, 70podle toho, jak promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa, 71vysvobození zprostřed našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí, 72by uskutečnil soucit s našimi otci a vzpomněl si na svou svatou úmluvu, 73přísahu, jíž se zavázal Abrahamovi, našemu otci, dáti nám to, 74bychom mu bez bázně, byvše vyproštěni z ruky našich nepřátel, mohli konati svatou službu 75ve zbožnosti a spravedlnosti před ním po všechny své dni.76A ty, děťátko, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť se před tváří *Páně napřed odebereš připraviti jeho cesty, 77by jeho lidu bylo dáno poznání vysvobození skrze odpuštění jejich hříchů 78pro niterný soucit našeho Boha, v němž nás navštívil rozbřesk z výsosti, 79by zasvítil na ty, kdo seděli ve tmě a stínu smrti, k usměrnění našich nohou na cestu pokoje. 80A to děťátko rostlo a bylo v duchu posilováno a až do dne svého ukázání Israélovi bylo v pustinách.
