Jak jsem přijala Ducha Svatého

Měla jsem období, kdy jsem ve sboru poslouchala řeč v jazyku. Když byla ve sboru výzva, ať se lidé modlí v jazyku nahlas,

poslouchala jsem to se zájmem. . Věděla jsem, že je tam Duch Svatý. Byla jsem vždy při takových výzvách naplněna radostí. Trochu jsem si ta záhadná slova pamatovala, ale jen tak podvědomě, dokonce jsem je zkoušela vyslovit, ale nešlo mi to a basta.

V té době jsem měla pocit, jako bych brzy měla být pokřtěna v duchu svatém. Jenže strašně jsem se styděla. Nechtěla jsem být ta, za kterou se modlí skupina lidí a pak je přede všemi pokřtěna a je středem pozornosti. Ta představa mi šla proti srsti. A tak jsem se za to modlila, ale se strachem, že budu pokřtěna ve sboru, přede všemi.

Jednou jsem se procházela se svým psem v parku a uslyšela jsem ta slova, která jsem znala ze sboru. Byla jsem opět naplněna radostí.

Pak za pár dní, když jsme se doma modlili, mi vnikla do úst slova, a už jsem je mohla vyslovit. Došlo mi, že mě Bůh vyslyšel a pokřtil mě v Duchu svatém, jen takhle , aniž by o tom někdo věděl. Pak jsem tu záhadu řekla mámě a ta mi potvrdila že ano, že jsem byla pokřtěna Duchem svatým. Hned ten den jsem byla sama v pokoji , a zkusila jsem to říkat nahlas. A opravdu! Nemýlila jsem se, říkala jsem ta podivná slova.

Toto je svědectví hlavně pro ty, kdo by chtěli být pokřtěni v duchu svatém a překáží jim nesmělost. Bůh není zlý a věřím, že ti prokáže opravdovou službu. Není zlý, on tě chápe.

Petra, 14