Zakímavý článek od Petra Vaďury převzatý z TWR
http://www.twr.cz/html/download2.htmCelý článek najdeš na
http://www.twr.cz/texty/otaznik/holenino.htm
..a tady je z něj výtažek:
Holení nohou
Otázka: Smí křesťan zasahovat do toho, jak je Bohem stvořen?
Tuto otázku mi položila jedna mladá křesťanka. Jedná se o to, zda se dívka může líčit, holit si nohy, zda si muži či ženy mohou barvit vlasy a pod. S tím ale souvisí také to, zda je pro křesťana přípustné využívat služeb plastické chirurgie, např. nechat si přišít odstávající uši, či si pořídit silikonová ňadra a pod.
...
Nejčastějším argumentem proti všem zásahům do fyziognomie člověka je u věřících lidí námitka, že se tak zasahuje do toho, co stvořil Bůh. Víra v to, že nás stvořil Bůh, je jistě správná. Přesto, že tomu věříme, děláme však všechno proto, abychom případné nedostatky tohoto stvoření odstranili. Když dítěti rostou křivě zuby, navštíví s ním rodiče zubního lékaře, aby mu předepsal rovnátka. Když někdo špatně vidí, je normální, že svou vadu napravuje brýlemi. Někdy se narodí dítě s vrozenou vadou a ihned po porodu je mu provedena transfúze krve či operace, aby chyba byla napravena. S výjimkou sektářů asi žádný člověk nebude bránit lékařům v tom, aby potřebný zákrok vykonali.
Proč se v těchto případech "opravě" Božího díla nebráníme? Existuje nějaký principiální rozdíl mezi tím, že si pomocí rovnátek nechám opravit chrup, a tím, že si žena barví zrzavé řasy a obočí, aby si nepřipadala jako vepřík? Jak to, že přísným církevníkům brýle nevadí, ale ženu, která si barví šedivějící vlasy či která se líčí, jsou schopni kritizovat? Proč? Princip "opravy" Božího díle je tu i tam. Snad jen v tom je rozdíl, že bez brýlí se těžko žije, zatímco se šedinami se dá žít docela normálně.
...
Podívejme se na druhý argument proti úpravám vzhledu. Takový člověk prý příliš dbá na to, aby se líbil. Jenže to je totéž. Když budeme důslední, musíme přiznat, že všichni děláme se sebou něco, abychom se druhým líbili, abychom na ně působili příjemně a hezky. Myjeme se, oblékáme, češeme si vlasy, muži se holí či pečují o vousy. Jaké úpravy zevnějšku jsou ještě "duchovně přípustné" a jaké nikoli? Kdo to stanoví? Kolegium starších? To je přece absurdní!
...
A na závěr perličku. Znám manželský pár, který spolu šťastně žije již několik let. Asi po dvou či třech letech společného života vyprávěla žena svému manželovi, jak se v dospívání trápila kvůli mezeře, kterou má mezi zuby. Prý se dokonce bála smát, aby si mezery lidé nevšimli. Manžel se na svou ženu udiveně podíval: "A ty máš mezi zuby nějakou mezeru? Toho jsem si ani nevšiml." Žena byla v šoku: tak ona se léta trápí kvůli vadě na své kráse a ten, na kom jí nejvíc záleží, komu se nejvíc chce líbit, si jejího defektu ani nevšiml. Takže to mnohaleté trápení bylo vlastně úplně zbytečné! Přeji všem dívkám, které se trápí kvůli tomu, jak vypadají, aby udělaly podobnou zkušenost.
...dále se zde píše o tom jestli se může žena malovat, jestli může muž mít dlouhé vlasy, apod. Nekonvenční a přesto zodpovědná úvaha od Petra Vaďury.
Holení nohou 
