Genesis 19, 19-23 (B21): Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu. Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj - vždyť je tak malé - a zůstanu naživu." On odvětil: "Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze. Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš." (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.) Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce.
Genesis 18, 20 - Genesis 19, 30 (B21): Jehova 
řekl: "Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to." Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Jehovou . Přistoupil blíž a řekl: "Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takovou věc bys nikdy neudělal - usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný - to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?" Nato Jehova řekl: "Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo." Abraham odpověděl: "Pohleď prosím - odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel - možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?" "Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět," odpověděl. Abraham k němu promluvil znovu: "Co, když se jich tam najde jen čtyřicet?" "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti," odpověděl. "Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím," řekl Abraham. Co když se jich tam najde jen třicet?" "Neudělám to, najdu-li jich tam třicet," odpověděl. "Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen dvacet." "Nezničím je kvůli těm dvaceti," odpověděl. "Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen deset?" "Nezničím je kvůli těm deseti," odpověděl Jehova . Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Rovněž Abraham se vrátil domů. Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi a řekl: "Snažně prosím, páni moji, uchylte se do domu svého služebníka! Umyjete si nohy, přenocujete a až ráno vstanete, vydáte se znovu na cestu." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství." Když však na ně velmi naléhal, uchýlili se k němu a vešli do jeho domu. Vystrojil jim tedy hostinu a napekl nekvašené chleby a oni jedli. Ale než ulehli, obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, všechen lid ze všech stran. Volali na Lota: "Kde jsou ti muži, co k tobě přišli na noc? Vyveď je k nám, ať si jich užijeme!" Lot k nim tedy vyšel do vchodu, zavřel za sebou dveře a řekl: "Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého! Hle, mám dvě dcery, které nepoznaly muže, vyvedu je k vám. Udělejte s nimi, co se vám zlíbí, jen nic nedělejte těm mužům - vešli přece pod ochranu mé střechy." Oni však zvolali: "Uhni stranou! Tenhle přistěhovalec nám tu bude dělat soudce? Naložíme s tebou hůř než s nimi!" Tehdy se na Lota prudce vrhli a chystali se vylomit dveře. Ti dva však vystrčili ruce, vtáhli Lota k sobě do domu a dveře zase zavřeli. A ty muže u vchodu do domu, od nejmenších po největší, ranili slepotou, takže marně hledali vchod. Potom ti dva Lotovi řekli: "Koho tu ještě máš - zetě, syny, dcery? Kohokoli máš ve městě, odveď je odsud, neboť toto místo zničíme. Jejich křik se před Jehovou tak rozmohl, že nás Jehova poslal, abychom je zničili." Lot tedy šel promluvit se svými zeti, kteří si měli brát jeho dcery: "Vstaňte a pojďte odsud pryč, neboť Jehova toto město zničí!" Jeho zeťové si však mysleli, že žertuje. Když začalo svítat, andělé na Lota naléhali: "Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města." Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku, a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Jehova smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili. Když ho vedli ven, jeden z nich řekl: "Utíkej o život! Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten." Lot jim ale řekl: "Prosím ne, Pane můj! Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu. Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj - vždyť je tak malé - a zůstanu naživu." On odvětil: "Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze. Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš." (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.) Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce. A Jehova dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Jehovy z nebe. Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze. Lotova žena se ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup. Abraham pak časně ráno odešel k místu, kde předtím stál před Jehovou . Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece. Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel. Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni.
) 
seznam.cz
