Galerie zážitků s Bohem


Vysvobození od závislostí, nutkání, fóbií, alergií, démonických útoků apod.

(Přečteno  krát)




Okultizmus – osobní svědectví toho, jak se mi Pán Ježíš dal poznat osobně
   Všechno začalo tím, že jsem od svých sedmnácti let začal trpět na silné deprese. Byl jsem v té době odkázán na užívání antidepresiv. Po dvou letech léčby jsem ale prášky viděl do budoucna jako bezvýchodné hledisko z pohledu mého úplného uzdravení, tak jsem začal zkoušet hledat pomoc v alternativní medicíně. A tak to všechno začalo.

   Nejdříve jsem začal pravidelně docházet k léčitelům. Tito léčitelé se zabývali různými technikami jako byly např: magnetismus, kineziologie, automatické psaní, působení skrze Reiki, metoda SRT (,,čištění duševních bloků skrze kyvadlo na dálku“), bachovy terapie, meditace apod.

   Ikdyž nějaké úlevy nastaly, o nějakém uzdravení nebyla vůbec řeč, pokaždé jsem musel opět sáhnout po lécích. Snažil jsem se je tehdy vysazovat a postupně jsem se snažil spoléhat jen na pomoc těchto léčitelů, ale nedařilo se mi to a zjevné známky zlepšení v zápětí střídalo zhoršení a tak to bylo pořád dokola, ale nevzdával jsem to. Jedna léčitelka mě odkázala na jedno společenství, kde se údajně událo mnoho uzdravení z nevyléčitelných nemocí dokonce i z takových jako byla rakovina nebo oslepnutí. Dala mi nějaké skripta, která o tomto společenství pojednávala a záhy v jisté naději, že tu najdu pomoc i pro sebe jsem kontaktoval vedoucí tohoto spolku. Jednalo se o společenství Bruna Groeninga, což byl v polovině minulého století velice významný německý léčitel, který dal základ učení o uzdravení člověka z jakékoliv nemoci. Základ tohoto učení spočíval v obeznámení se s tzv. všudypřítomnou energií, která je od Boha a která je údajně všude kolem nás a člověk se jí musí jen za určitých podmínek naučit do sebe přijímat. Tento příjem energie ve velkém množství, které bylo podle Bruna Groeninga nutností k uzdravení, bylo zapotřebí právě jeho osoby. On sám sebe považoval za toho, který byl poslán od Boha, kterému bylo vnitřně zjeveno poselství tohoto uzdravování a podle něj byl učiněn Bohem vyvoleným zprostředkovatelem této energie. Bruno dal odkaz lidem i na to, že bude po své smrti působit nadále, řadu let je již mrtev.

   Začal jsem pravidelně navštěvovat toto společenství a vůbec jsem neshledával nic špatného na tom, že se tady volalo již k mrtvému Brunovi Groeningovi o pomoc. Jelikož jsem byl od malička vychováván v katolické církvi, měl jsem za to, že tento člověk bude určitě jeden z mnoha ,,svatých“ o kterém se prostě zase tolik neví a že je v pořádku u něj hledat pomoc, protože právě i v kostele se modlilo ke svatým, kteří jsou již dávno mrtví. Při návštěvách jsem kupodivu zjistil, že skutečně pociťuju nějakou energii a asi po třech měsících kdy jsem společenství pravidelně navštěvoval jsem cítil uzdravení z psychických problémů včetně nepatrné nedoslýchavosti, kterou jsem trpěl skrze psychosomatické projevy v těle. Byl jsem nadšený a maximálně spokojený z toho, že jsem zase po letech zdráv, bylo mi tehdy kolem 22 let, měl jsem pocit že si zase dokážu užívat života plnými doušky.

   To že něco úplně nehraje, jsem zjistil asi po dalším půl roce, kdy jsem se stal aktivním návštěvníkem a členem tohoto spolku B.G. Problémy se mi totiž začaly vracet a dokonce byly ještě o dost horší, než ty s kterými jsem tady přišel. Ostatními lidmi z tohoto spolku jsem byl povzbuzován k víře abych nic nevzdával, protože mnozí si údajně prošli tím samým, nejprve prožili uzdravení, ale po nějaké době se jim to opět začalo vracet, nutností ale bylo udržet si víru aby uzdravení bylo trvalé, na tomhle učení B.G. i spočívalo. Podle lidí i samotného Bruna Groeninga se jednalo o tzv ,, regulace“ kdy se všechno špatné co s nemocí souviselo vyplavovalo z těla ven, nutností bylo si jen zachovat víru ve své uzdravení a nehledět na to co se děje při tomhle procesu. V té době jsem na nějaký čas společenství opustil, byl jsem na tom tak zle, že jsem byl odkázán na silné antidepresiva a nějakou dobu jsem nebyl schopen chodit do práce. Byl jsem dost naivní a jelikož i zkušenost s mým uzdravením pro mě sehrála dost významnou roli, opět jsem do tohoto společenství začal docházet. Pevně jsem se snažil věřit v tohle učení a byl jsem skálopevně přesvědčen o tom, že tu najdu úplné uzdravení ze svých problémů. Po nějakém čase jsem se cítil zase úplně dobře, zase jsem mohl vysadit všechny léky a všechno se zdálo v pohodě, konečně jsem cítil že jsem dosáhl toho po čem jsem tolik toužil.

   To jak jsem se šeredně zmýlil, jsem zjistil asi opět po půl roce. Najednou jsem měl takové problémy, že jsem myslel že přicházím o rozum, byl jsem dezorientovaný na místech kde jsem se nacházel a začal jsem strašně zapomínat, nerozeznával jsem pomalu realitu od snu, mým jediným přáním v té době bylo spáchat sebevraždu. I když to bylo fakt tak hrozné, věděl jsem že kvůli rodičům to nesmím udělat. Začal jsem z celého srdce volat k Bohu, pokud existuje, aby mi z toho pomohl ven. Začal jsem se tehdy pravidelně modlit a snažil jsem se pravidelně navštěvovat mše v kostele. Po nějakém čase jsem narazil na internetu na svědectví jednoho člověka, dneska už mého kamaráda, který pojednával o své zkušenosti která se s tou mou téměř shodovala(svědectví Libora Diviše na stránkách www.jesus.sk). Nutno podotknout že jsem v té době prožíval i různé zvláštní situace, kdy jsem slyšel v pokoji různé praskání na různých místech pokoje a cítil jsem přítomnost něčeho neviditelného v mé přítomnosti, praskání bylo někdy tak silné, že mě to obudilo i ze spaní, později když jsem toho kamaráda kontaktoval a prosil jej o pomoc co mám dělat, jsem zjistil, že šlo o démonické projevy. Ten kamarád mi poukázal na důležité biblické skutečnosti, které mi osvětlily hrozné hříchy kterých jsem se nevědomě vůči Bohu dopustil, jak už skrze hledání pomoci u léčitelů tak hlavně skrze to, co jsem dělal v tom společenství, kde jsme prosili mrtvého léčitele o pomoc.

   Ve Starém zákoně v Deuteronomium 18:9-13 je psáno :  Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů.Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čarodějani zaklínač ani ten, kdo se DOPTÁVÁ DUCHŮ ZEMŘELÝCH, ani jasnovidec ani ten, kdo se DOTAZUJE MRTVÝCH.Každého, kdo činí tyto věci, MÁ HOSPODIN V OHAVNOSTI. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody.Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Plně jsem pochopil hloubku toho co mi Bůh skrze tato slova zjevil. Na radu toho kamaráda jsem tehdy učinil pokání ze všeho čím jsem skrze okultistickou kariéru prošel a jelikož jsem pomoc začal nejprve hledat v katolické církvi, protože právě v ní jsem byl od malička vychován, učinil jsem toto pokání v celoživotní zpovědi s našim místním farářem. Tehdy v mém životě došlo k obrovskému převratu k lepšímu, opravdu jsem cítil po vyznání hříchů jako by ze mě spadlo obrovské břemeno. Poprosil jsem tehdy Pána Ježíše aby se stal mým spasitelem a Pánem mého života. I když jsem ke křesťanské víře byl vyučován od útlého mládí až tehdy jsem začal růst ve víře. Neustále jsem se modlil, navštěvoval mše v kostele a prosil jsem Pána o nějaký duchovní dar, byl jsem unešený z toho že Bůh je skutečný. Když si zpětně promítnu svůj život, uvědomuju si že byly i chvíle kdy jsem měl za to že jsem skutečným věřícím, snažil jsem se věřit tomu čemu jsem byl vyučován v náboženství, ale až po této hrozné zkušenosti s okultizmem v mém životě jsem v Boha začal věřit skutečně.

   Jak už jsem zmínil, začal jsem žít horlivým modlitebním životem. Dokonce jsem obdržel dar jazyků po kterém jsem tolik toužil. Stalo se tomu tak při modlitbě po skypu s tím věřícím kamarádem na jehož svědectví jsem narazil na internetu. Byl jsem fascinován a uvědomoval jsem si fakt, že Bohu není opravdu nic nemožné, když mi dal takto prostřednictvím telefonu přes skype tento úžasný dar. Když jsem se pravidelně modlil a modlil se i v jazycích, Pán mi skrze určité knížky které se mi dostaly do rukou začal vnitřně poukazovat na to, že učení které podává katolická církev se neshoduje s učením Bible. Začal jsem tím být vnitřně hodně rozpolcený a vnímal jsem že před tím nemohu zavírat oči. Uvědomil jsem si že verš ze Starého zákona, který jsem tu zmínil výše se týká jakéhokoliv kontaktu se zemřelými, včetně ,,svatých“, Marie, na které se katolíci pravidelně při mších i v modlitebním životě obracejí . Dále jsem v Novém zákoně v 1 Timoteovi 2:5 narazil na verš, který říká, že JE přece jediný Bůh a JEDINÝ PROSTŘEDNÍK mezi Bohem a lidmi, člověk KRISTUS JEŽÍŠ, tedy ani žádná Marie, svatí nebo třeba ten mrtvý léčitel Bruno Groening. Faktem je, že i když jsem po té celoživotní zpovědi cítil obrovské ulehčení a když na nějakou dobu démonické projevy skrze praskání v pokoji úplně ustaly, po nějakém času se to začalo zase vracet a nechápal jsem s tím žádnou spojitost, protože jsem měl za to, že je všechno vyřešeno. Tehdy mi začalo svítat, vím že celou tu dobu mě Pán postupně vedl do úplné svobody. Když jsem si tyhle věci jasně vnitřně uvědomil, respektive kdy mě na to Pán poukázal, věděl jsem že musím z katolické církve odejít, protože jsem skutečně chtěl sloužit Bohu v pravdě. Odchod z katolické církve nebyl pro mě vůbec jednoduchý, celá moje rodina z mamčiné i taťkovy strany je totiž ryze katolického učení a mnoho jsem si skrze to vyslechl. Nakonec jsem ale odešel.

   Začal jsem posléze navštěvovat Apoštolskou církev, ve které jsem dodnes. Chtěl bych zdůraznit, že nejde zase tolik o denominaci, žádná církev není spásonosná a bez chyby, ale jde o to, aby se daná církev opírala výhradně o biblické učení a nepřidávala si jakékoliv svoje výhrady na úkor scestných věcí, které jdou mimo Bibli.

   Opět jsem činil pokání s pastorem ze všech věcí kterými jsem si prošel ať už z okultistického prostředí tak včetně věcí které jsem dělal u katolíků. Toto pokání jsem musel činit s pastorem vícekrát, protože jsem v některých oblastech ještě nebyl tolik pevný. Posléze se mě Pán na nedělních shromážděních začal silně vnitřně dotýkat, kdy jsem často jenom plakal a potom jsem cítil naprostou svobodu. Až tehdy jsem poznal svobodu v celé svoji výšce i šířce. Skutečně jsem poznal, že před Bohem musíme stát v pravdě a tato pravda je obsažena v Božím slově. Neodsuzuji žádného katolíka a není to ani mým záměrem, mám mezi katolíky mnoho přátel a vím, že naprostá většina z nich jsou upřímně věřící lidé, moji rodiče a moje rodina je ta nejlepší jakou si dokážu představit ve všech směrech, ale římskokatolické učení je skutečně v rozporu s Bohem a jeho slovem uvedeném v Bibli. Když jsem tehdy navštěvoval ono léčitelství kde jsme povolávali na pomoc zemřelého Bruna, navazovali jsme tak nevědomě kontakt s démonem. Když se člověk modlí k mrtvým ,,svatým“ , Marii, děje se naprosto to samé, člověk tak nevědomě vchází do kontaktu s démony a věřte mi Bůh rozhodně nechce, abychom měli co do činění se satanem a jeho padlými anděly.

   Na internetu jsem narazil na video, které pojednává o zjeveních ,,Marie“, která jsou následně dávána do kontrastu s pravdami stojících v Bibli, určitě stojí za shlédnutí: http://www.tv7.cz/?vid=646

   Závěrem bych chtěl skončit slovy z prvního listu Jana, páté kapitoly 21. verše ,,Vyvarujte se model, drazí !“ Nechť Vám Pán žehná.

Autor:  Josef, e-mail: eyess@email.cz



Je to možné?
   Křesťané často přemýšlejí, zda je možné, aby byli démonizováni. Na jednu stranu se mi tento příspěvek nepíše snadno, na druhou mám velkou radost. V mém životě s Bohem jsem mnoho času prožíval poměrně silné myšlenkové a pocitové útoky, v noci mne často budily a obtěžovaly různé "potvory" apod. V autoritě jsem tyto pocity a myšlenky (většinou nedůvera až nenávist vůči Bohu) odmítal. Myšlenkové i pocitové útoky mizely a já byl vždy dost unavený. Bojoval jsem s nechutí do života a Boha jsem nenáviděl za to, že mne toho nezbaví. Trochu paradoxně jsem vnímal, že mám napsat na internetové stránky právě rozbor tématu osvobození. Měl jsem sice v této oblasti nějaké zkušenosti, ale trápilo mne, že nemohu najít příčinu problémů u sebe. Asi týden po sepsání stránek o osvobození jsem se v noci probudil s velice nepříjemným pocitem. Ležel jsem na boku, cítil bolest v břiše a nemohl (ani mne to nenapadlo) jsem se pohnout. Ptal jsem se v duchu Boha, co to je. "Pochopil" jsem, že se jedná o ducha, který má co do činění s čarováním nebo čarodějnictvím (velkou část svého života jsem se věnoval okultismu - léčitelství, jasnovidnost, proutkaření, hypnóza apod.). V polospánku jsem se proti tomuto duchu s autoritou Ježíše Krista postavil a trval jsem na tom, že musí odejít, neboť jsem již všechny hříchy z této oblasti Bohu vyznal a poprosil jej o odpuštění. Neodešel ihned, ale když jsem svůj příkaz zopakoval potřetí, za přítomnosti velmi nepříjemných pocitů odešel. Usnul jsem a ráno jsem přemýšlel, zda to nebyl jen velice živý a nepříjemný sen. Naštěstí to sen nebyl a já byl po mnoha letech volný!!! Místo myšlenkových útoků je nyní ticho, zmizely i útoky na mé pocity. Najednou je mnohem snazší věřit Bohu, že bude znovu jednat, že je skutečně dobrý a že život není "tím nejhorším trestem".

Poznámka: Tento zážitek vypovídá o tom, že i člověk, který svou důvěru vloží v Boha, může být silně obtěžován silami temnoty. Samozřejmě by to tak být nemělo. Sám dost dobře nechápu, jak se tento duch vydržel "skrývat" tak dlouhou dobu. Každý, kdo se obrátí, potřebuje svůj život vyčistit (vyznat Bohu všechny hříchy, oddělit se od nich a poprosit o odpuštění). Nejvíc péče budou zřejmě potřebovat lidé, kteří se nějak zapojili do okultismu či dokonce přímo satanismu a lidé, kteří zjevně potřebují vysvobození - lidé závislí na drogách, nikotinu, alkoholu apod., schizofrenici, epileptici, všichni, kteří trpí silnými fóbiemi, chutí spáchat sebevražbu apod. Aby byly duchovní bytosti odhaleny a rozpoznány, je potřeba pomoc Ducha svatého a nejlépe i přítomnost a služba někoho, kdo má v této oblasti trochu zkušeností. Znovu opakuji, že každý může být svobodný od všech závislostí a nutkání.
     Je zbytečné hněvat se na Boha, že nás nechce zbavit démonických útoků a svázaností. On (Ježíš) už totiž dábla a všechny démonické mocnosti porazil (Koloským 2,15) a autoritu nad nimi svěřil svým učedníkům (Lukáš 10,19-20). Je naší zodpovědností tuto svěřenou autoritu používat a přivlastnit si tak svobodu, kterou pro nás Ježíš vybojoval!!!!!

     Až později mi došlo, že když jsem uvěřil a obrátil se, byl jsem vysvobozen z následků okultismu, a od všech démonů. Po několika letech jsem však uvěřil tomu, že už to s tím Bohem přeháním, že jsem fanatik, a vše jsem "zabalil". Opět za mnou přišli lidé, že potřebují uzdravit, najít místo, kde mají kopat studni, najít ukradenou či ztracenou věc, a já se na chvíli vrátil k okultismu. Návrat zpět k Ježíši už nebyl tak bezproblémový, jako poprvé, a já prožíval roky tvrdých démonických útoků, aniž bych byl schopen se jich zbavit. Berte to prosím tak, že odvrátit se od Ježíše zpět k hříchu opravdu není dobrý nápad!!!

Autor:  Libor Diviš



Alergie na prach
   Kamarádka měla problémy s alergií na prach. Vypadalo to tak, že najednou začala kýchat, a nemohla přestat. Říkala, že je tam prach, a že je na něj alergická. A někde v okolí se jí skutečně podařilo najít směšné množství prachu. Vzpomenul jsem si na jeden americký server, kde jsem alergii na prach našel na seznamu potíží s duchovním (démonickým) pozadím. Zeptal jsem se jí, jestli se té alergie chce zbavit, a ona řekla, že ano. Tak jsem té alergii (a všemu, co za ní stojí) v Ježíšově jménu přikázal, ať okamžitě od tohoto děvčete vypadne. Ihned jsem našel toho nejchlupatějšího a nejzaprášenějšího plyšáka, a začal jsem do něj bouchat, přímo jí před nosem. Halelujah, Ježíši!!!! Už ani kýchnutí, žádná reakce. Prachu tam přitom bylo, že bych klidně mohl začít kýchat i já :-))

Poznámka:    Nemám tolik znalostí a zkušeností, abych mohl říci, co mají na svědomí démoni, a co je "přirozené". Navíc někdy může být daný problém přirozený, a někdy může mít démonické pozadí. Ale je to celkem jedno. Ježíš svým učedníkům řekl, aby šli, říkali lidem dobrou zprávu o tom, že se přiblížilo nebeské království, aby uzdravovali nemocné, očišťovali malomocné, křísili mrtvé, a vyháněli démony! Je nejvyšší čas, aby církev přestala hledat výmluvy, proč něco "nefunguje", ale aby tento příkaz poslechla, a snažila se jej naplnit!!!

Autor:  Libor Diviš



Vysvobození - svědectví
   Od svých třinácti let jsem se začal zabývat okultizmem. Byla to doba boomu východních náboženství u nás, a mě se vždy zatajil dech, když jsem zaslechl slovo Tibet. Věnoval jsem se sedm let dílům Františka Bardona, z nichž mi učaroval obzvláště "Klíč k Opravdové Kabale". Měla to být nauka zasvěcenců, kteří pomáhají trpícímu lidstvu tím, že uvolňují Božské jiskry z hmoty do vyšších světů.

   Poté jsem měl období relativního klidu. Bůh o mne pečoval jako o oko v hlavě, nenechal nikdy, aby se mi něco zlého kdy přihodilo. Když jsem byl malý, hodně jsem ministroval, a také tu kabalu jsem nebral jako odklon od Boha. Ten měl teprve přijít. Ve vyšších ročnících konzervatoře jsem začal číst knížky dalailamy, a v roce 2000 jsem úplně podlehl vizi, že jsem předurčený na to, abych pomocí buddhismu přiváděl lidi k pravdě. To se ještě vystupňovalo, když jsem si začal s hnutím Diamantové cesty tibetského buddhizmu. Meditace jsem prováděl skoro pořád. Začal jsem být agresivni vůči rodičům, považujíc jenom cestu buddhismu za správnou. Začal jsem mít problémy s normální běžnou komunikací, začal jsem se strašně bát, měl jsem návaly strachu. Byl jsem na pár akcích vedených lámy, a začal jsem se vážně zajímat o vstup do tibetského kláštera.

   Poté mi jeden kamarád řekl o cestě buddhismu nazývané dzogchen. Vědomě jsem začal praktikovat tuto ďáblovu cestu --- obětoval jsem své tělo démonům --- prý na překonání strachu z nich, opatřil jsem si veliký buben, kterým jsem prováděl různé meditační techniky, a úplně jsem se odtáhnul z normálniho života. Jednou týdně jsme se setkávali u nás v Bratislavě se staršími kolegy. Démoni byli rozčleněni do Škorpionů a Hadů, přesně jako démoni v křesťanství - což jsem nevěděl.

   Dávali jsme se do forem hrůzostrašných božstev, a říkali jsme si, že je to potenciál naší mysli. Pořád jsem si o sobě myslel, že je to dobré. Když máma chodila do kostela, občas jsem tam zašel s ní, aby nic neříkala, ale zvlášť při přijímání jsem měl hlavu plnou hlasů, které doslova říkaly, že všechny křesťany vyvraždí, a že jak by bylo nádherné zabít tohle dítě. Osobně jsem se těchto hlasů děsil, a slyšel jsem je vždy, když šlo kolem nějaké dítě, nějaký mladý člověk. Nedovedl jsem pochopit, kde se tyto myšlenky ve mně berou, neboť jsem se pořád snažil vyznávat soucit a lásku k druhým cítícím bytostem. Potom jsem si přečetl z jedné knížky, že to jsou zbytky našich dřívějších zlých činů, které se dostávají na povrch. Když jsem meditoval, nebo pracoval s myslí, dali pokoj. Jen když jsem byl mezi lidmi, pořád mi radili, jak komu ublížit. Snažil jsem se jich zbavit, ale nešlo to.

   Poté jsem byl s matkou na pouti v Římě, kde jsem se ještě považoval za buddhistu --- stalo se ale něco zvláštního --- byl jsem Římem uchvácen. Začal jsem číst Bibli a považoval jsem Ježíše za Boha. Ale po návštěvě jednoho léčtele, kterého pozvali rodiče, a který chtěl odkoupit kus sousedovy zahrady, jsem se mu začal svěřovat s myšlenkou, že buddhismus je nefunkční, a že Bible je velice dobrá. On si mne změřil (je to cikán), a začal, že nemám ani páru, o čem se točí. Začal jsem argumentovat, ale rozhovor se skončil tak, že mne přesvědčil, že buddhismus je daleko lepší než křesťanství. Tak jsem zase spadl do dzogchenu. Začal jsem odříkávat mantry, a představoval jsem si různá hrůzostrašná božstva, že mne požírali.

   Poté jsem v září 2004 onemocněl tak, že horečka nešla srazit ničím. Měl jsem více než 40 stupňů Celsia. Vtom jsem v sobě uslyšel hlas --- Tak už půjdeš k nám, máš tady místo --- a uviděl jsem ďábla. Začal jsem prosit Pána Ježíše o ochranu. Možná z horečky, nebo blouznění, ale najednou jsem před sebou uviděl anděla. Velice světlého anděla, jak mu vycházel proud světla z úst, a porážejícího satana. Když ho na chvíli zahnal, řekl mi ten anděl: "Jsem Michael, jeden ze sedmi, který stojí před Pánem, a Ty buď se obrátíš, nebo zemřeš!". V tom okamžiku jsem se uviděl. Uviděl jsem všechno, jak jsem uvěřil ďáblovi, a jak mě má ve své moci. Chtěl jsem od něho pryč, a tak jsem odpověděl andělovi, že chci být zase Božím majetkem. Začal jsem plakat, a posílal jsem Bohu mou lítost a pevné rozhodnutí, že více už ďábla nechci, že chci být s Bohem, a Milovat Ho jako dříve. Vtom se zjevil ďábel a řekl, že má na mne právo, avšak ten mocný anděl opět otevřel ústa, a tentokrát zničujícím paprskem ho zahnal.

   Ďábel se kolem mne potloukal, budil mne přesně o třetí v noci hrůzostrašnými sny, které ustaly po svaté zpovědi. Od té doby trvala má rekonvalescence dobrých sedm měsíců, kdy jsem se ho jakž takž zbavil.{ duben 2004 }. Vyhodil jsem všechny okultní knihy, ale nebýt modlitby k Archandělu Michaelu, a modlitby alespoň jednoho desátku růžence denně, a medaile svatého Benedikta --- modlitby svatého Benedikta - tak bych se nezbavil všech ďáblových nástrah. Uvědomil jsem si, že Bůh mne vždy chránil, a nikdy nedovolil, aby se mi něco horšího někdy přihodilo. I jsem obhájil bakalářskou práci na Vysoké škole muzických umění, a doma se všechno vrátilo do starých kolejí. Miluji Boha za to, co se mnou udělal.

   Bez Boha bych to nikdy nedokázal, a nedovedu si představit, jak jsem se mohl tak beztrestně rouhat. Ale asi Bůh ve své vševědoucnosti vždy věděl, jak to dopadne, a bral mne jako nedospělé dítě. Je to ale strašné, když takové množství krásných a nádherných lidi, lidských duší je sváděno vidinou nadpřirozených sil nevědíc, že je to dálnice do pekla. Chtěl bych ještě připomenout, že den mého uzdravení se kryje se dnem, kdy za mne byla v Lurdech sloužena mše svatá. Je to určitě více, než jen shoda náhod.

   Pokud se týče mých zkušeností s démony, tak jsem viděl na vlastní oči, jak se některých lámů zmocňují démoni, a oni potom věděli mnoho věcí, jmenovitě co se kde děje, kdo k nám přichází { démoni vždy vědí jen to, co se právě děje, nebo už se stalo, nebo co se dá vypozorovat z chování lidi. Nečtou myšlenky, ale vidí to na člověku, neboť satan je také čistý duch. - Evagrius Pontský }. Viděl jsem, jak lámům svítí tváře, a sedí jako přikovaní, že není možno s nimi ani hnout { viz díla exorcisty Gabriela Amortha }. Chtěl bych skončit slovy Jana Evangelisty: "Dítky, chraňte se model, těch duchovních i fyzických!"

Autor:  Stanislav Macák