Uzdravení Boží mocí

biblický rozbor
(Přečteno krát)

Byl jsem požádán, abych udělal biblický rozbor tématu uzdravení Boží mocí popisovaných v „nové smlouvě“ (řecky psaná část bible, popisujících život Ježíše a první církve). Jsem z toho trochu na rozpacích, protože se jedná sice o jedno z ústředních témat biblické zvěsti, ale zároveň i o téma, o kterém jen stěží někdo může říci, že skutečně rozumí všem jeho aspektům a principům. Rozhodl jsem se, že se pokusím o biblický rozbor, s tím, že se pokusím nastínit možná „vysvětlení“ principů, a umožním čtenářům, aby se mohli k článku vyjádřit, přidat komentáře, napsat své „poznání“ týkající se tohoto tématu apod.

Nejprve musím říci, že téma uzdravení Boží mocí se netýká pouze nové smlouvy, ale celé historie lidstva. Božím plánem nikdy nebyla nemoc (ani smrt). Od „Genesis“ (první kniha bible popisující stvoření světa a život prvních generací lidstva) až po knihu „Zjevení Janova“ čteme o Bohu, který v nejrůznějších situacích uzdravuje nejrůznější lidi. Když Bůh vyvedl izraelský národ z Egypta, představil se Izraelcům jako "

" - rafa (lékař) – Exodus 15,26 (NBK): Řekl: "Budeš-li opravdu poslouchat Jehovu , svého Boha, činit, co on považuje za správné, řídit se jeho přikázáními a zachovávat všechna jeho ustanovení, pak na tebe nedopustím žádnou nemoc, kterou jsem dopustil na Egypt - neboť já jsem Jehova , tvůj lékař."

     V listu Jakubově 1,17 stojí (NBK): Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není žádná proměna a ani stín posunu. Nemoc není dobrý dar, a nepochází od Boha. Rovnou můžete zapomenout na to, že by mohla být Boží vůlí nemoc!!! Svou vůli ohledně zdraví a uzdravení Bůh naprosto zřetelně ukázal na Ježíši, a na skutcích, které jej poslal dělat. Uzdravování bylo jednou ze tří hlavních činností, které Ježíš dělal (zvěstování, že se přiblížilo Boží království, uzdravování a vymítání démonů).

     Když Ježíš uzdravoval celé zástupy nemocných, mařil ďáblovy skutky (1. Janův 3,8: Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy). Když Ježíš uzdravil ženu, která byla již 18 let sehnutá, a nemohla se narovnat, řekl: Lukáš 13,16: Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?" Ježíš neměl pochybnosti ohledně původu potíží této ženy. Ježíšova služba uzdravování byla i naplněním proroctví proroka Izaiáše 53,4-5: Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. O naplnění tohoto proroctví mluví i Matouš 8,16-17: Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: `On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.´ (podobně i 1.Petrův 2,24-25).

     Boží postoj k nemoci a uzdravení (ale i k hříchu!) se nezměnil, a ani se nikdy nezmění: Židům 13,8: Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

     Celý tento obšírný úvod jsem napsal proto, že někteří lidé (v čele s křesťany) byli oklamáni, a domnívají se, že nemoc může být Boží vůlí. Tito lidé pak svou nemoc „pokorně“ přijímají, jako by pocházela od Boha, a neodvažují se ani prosit za uzdravení, aby se náhodou neprotivili Boží vůli. Dokonce je běžné z úst křesťanů (typicky ŘK církve) slyšet rádoby moudrou větu: „Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem (myšleno nemocí) navštěvuje.

     Pojďme se nyní již podívat do bible, na konkrétní příklady Božích uzdravení a na to, čemu se z nich můžeme přiučit, a jaké principy z nich lze odvodit.

Stará smlouva
V době staré smlouvy (obvykle používaný výraz „starý zákon“, nebo prostě zákon) si Bůh používal vybrané (věrné, Jemu oddané) jedince, aby přinášeli (předávali) zázračné uzdravení. Nejčastěji se jednalo o proroky (např. Eliáš, Elíša, Izaiáš) a věrné služebníky (Mojžíš, Abraham).

Ohledně zdraví, uzdravení, nebo naopak nemoci najdeme v celé staré smlouvě pouze cca. 80 zmínek.

Nová smlouva
     Pokud si v nějakém biblickém programu zadáte požadavek nalezení všech výskytů týkajících se uzdravení, zdraví či nemoci, najdete víc než 160 zmínek. Je zřejmé, že téma uzdravení zaujímá v nové smlouvě jiné místo než ve staré smlouvě.

     Zajímavé je všimnout si, kdy vlastně Ježíš začal sloužit vyučováním, uzdravováním a vymítáním démonů. Ve verších Matouš 4,1-11 si můžeme přečíst o tom, jak byl Ježíš veden duchem na poušť, kde 40 dní hladověl, a kde ho ďábel podrobil důkladné zkoušce postojů. Ježíš ve všech zkouškách obstál, a od té doby vlastně začala jeho služba. Ve verši 17 stojí: Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes." Ve verších 23-24 pak stojí: A obcházel celou Galileu, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a mukami, démonizované, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravil je.

     Po těchto verších následuje popis toho, jak jej následovaly zástupy lidí, a jak je vyučoval. Vysvětlení, proč Ježíš začal mocně sloužit, můžeme najít v popisu stejné situace v Lukášově evangeliu (euaggelion /čti euangelion/ = dobrá zpráva. Slovo evangelium používané v českých překladech je pouze „bezdůvodně“ nepřeložené srozumitelné řecké slovo, což zabraňuje pochopení!). Ve verši Lukáš 4,1 je psáno, že se Ježíš od Jordánu vrátil plný Ducha svatého. Po ďáblově prověřování na poušti je o Ježíši psáno: Lukáš 4,14: Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. Důvodem, proč se o Ježíši rozšířila pověst po celém okolí byla skutečnost, že začal sloužit v moci Ducha svatého – uzdravovat, vymítat démony atd.!

     Důvodem, proč Ježíš začal sloužit v takové moci nebyla skutečnost, že byl Božím Synem, ale skutečnost, že prostě splnil určité podmínky! Stejné zmocnění je i dnes k dispozici každému, kdo splňuje stejné podmínky jako Ježíš! Co vlastně na poušti prokázal?

     Ježíš naplnil proroctví z Žalmu 40,7-9, kde stojí: Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. Tentýž odkaz najdeme i v nové smlouvě, v dopise Židům (Hebrejcům) 10,5-7: Když tedy vchází do světa (Ježíš), praví: `Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo; nelíbily se ti celozápaly a oběti za hřích. Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem - v svitku knihy je napsáno o mně - abych vykonal, Bože, vůli tvou.´

     Ježíš celý život prožil tím, že plnil vůli svého Otce (Boží vůli). Nelpěl na tom, že je Boží Syn, nevyhledával pocty, uznání apod., ale jak stojí ve Filipským 2,6-8: Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal ve způsobu člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti kříže. Ježíš na poušti prokázal, že je skutečně v každém ohledu poddán Bohu, a plnění jeho vůle.

     Tyto verše korespondují i s výzvou apoštola Pavla - Římanům 12,1: Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.

     Kdykoli někdo dá sám sebe Bohu plně k dispozici (bez podmínek), Bůh si jej bude moci použít. Výsledný efekt pak bude převyšovat každou představu, protože náš Bůh je Bohem „násobení“ a zázraků. Jan 12,24: Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. Jestliže „služebníci“ nezemřou svým vlastním představám a plánům, výsledek jejich služby bude převážně nebo pouze výsledkem jejich schopností, a tedy ubohý. Pokud se plně vydají Ježíši a hledání Jeho plánů, ponese „jejich“ služba ovoce práce Ducha svatého!

     Matouš 13,23: Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.

     Jediný způsob, jak skutečně nést mnoho ovoce, je „zemřít“ (samozřejmě pouze svým plánům a představám, požadavkům, pýše apod., a dát se plně k dispozici Ježíši a Jeho plánům)!

     Možná přemýšlíte, proč se tady rozepisuji o živé, Bohu milé oběti a o nesení „ovoce“, když mám dělat biblický rozbor tématu uzdravení, ale jsem přesvědčen, že služba uzdravení a jiných znamení a zázraků bez naplnění předchozích požadavků (vlastně se jedná pouze o jediný požadavek) není možná. Pokud přesto nějaká větší služba tohoto druhu bude existovat bez naplnění předchozích veršů, pak bych velmi pochyboval o zdroji těchto znamení!

Příběhy zázračných uzdravení v Nové smlouvě
Na začátku jsem se zmiňoval o verších Matouš 4,23-24: A obcházel celou Galileu, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a mukami, démonizované, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravil je. (Prakticky stejný obsah mají např. i verše Matouš 8,16; Matouš 9,35; Matouš 14,14; Matouš 15,30; Matouš 19,2; Marek 1,32-34; Lukáš 4,40).

Z těchto veršů je zřejmé, že bylo jedno, o jakou nemoc se jednalo, nebo čím byla způsobena. Ježíš prostě na některých místech uzdravoval všechny, kteří to potřebovali. Se službou uzdravení šla u Ježíše „ruku v ruce“ služba vysvobození od démonů, kteří byli sami často příčinou některých nemocí.

Matouš 8,5-13 - Uzdravení setníkova sluhy Když vešel do Kafarnaum, přistoupil k němu nějaký setník s prosbou: "Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." Ježíš mu řekl: "Já přijdu a uzdravím ho." Setník však odpověděl: "Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk postavený pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; a řeknu-li tomuto: `Jdi´, on jde; řeknu-li jinému: `Přijď´, on přichází; a řeknu-li svému otroku: `Udělej toto´, on to dělá." Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří ho následovali: "Amen, pravím vám, takovou víru jsem nenašel u nikoho v Izraeli. Pravím vám, že mnozí přijdou od východu a západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes; avšak synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů." I řekl Ježíš setníkovi: "Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň." A v tu hodinu byl jeho sluha uzdraven.

Tento příběh není pouze svědectvím o Boží moci, ale i o Božím charakteru, moci víry apod. Všimněte si prosím, že za Ježíšem přišel setník (velitel římské legie – setník znamená velitel nad 100 vojáky). Judea byla tehdy římskou provincií, kde dohled vykonávali římské legie. Z 8. a 10. verše lze usoudit, že tento člověk byl pohan, tzn. že se jej netýkala zaslíbení daná vyvolenému Izraelskému národu. Tento muž si toho byl zjevně vědom. Jako vojenský velitel chápal velice dobře princip autority, a věřil, že Ježíš má autoritu (pravomoc i schopnost) jeho sluhu uzdravit i na dálku. Ježíšova reakce odpovídá tomu, co později pochopil apoštol Petr (Skutky 10,34-35), že Bůh není „přijímač osob (tváří) – řecky „

“ (prosópoléptés), v českých překladech přeloženo obvykle jako „Bůh nikomu nestraní“. Přestože tento setník zjevně nebyl součástí „smluv zaslíbení“ (Efezským 2,12), svou vírou tuto „propast“ překlenul, a přijal od Boha uzdravení pro svého „sluhu“. Pozn. autora: Slovo překládané v českých překladech obvykle jako sluha (řecky „

“- país) znamená i „chlapec“ (odvozeno z „paíó“ - bitý). Od Ježíše se mu za jeho víru dostalo uznání.

     Z příběhu je zřejmé, že pro přijetí uzdravení nemusí být nemocná osoba ani přítomna, stačí např. „modlitba víry“ někoho, kdo víru opravdu má! Tento příběh má závažné poselství i v tom, jak otázku víry hodnotí Ježíš. O víře (resp. nevěře) mluví Ježíš jako o důvodu, proč někteří „neskončí“ v Božím království!

     Velice se mne dotýká Ježíšova závěrečná věta určená setníkovi, kterou za své služby používal zřejmě často: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se Ti staň!“ Ze svého života mohu potvrdit, že se nám děje „podle naší víry“ a podle toho, co říkáme (co vyznáváme).

     Stejný příběh si v trochu jiném podání můžete přečíst i ve verších Lukáš 7,2-10 a také Jan 4,46-54.

Matouš 9,35-10,1 – zmocnění učedníků ke službě osvobození a uzdravení Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost. Když uviděl zástupy, pocítil nad nimi ve svém nitru lítost, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je vskutku velká, ale dělníků málo. Poproste tedy Pána žně, aby vyhnal dělníky na svou žeň!" Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc i každou slabost.

V těchto verších vidíme Ježíše, jak vyučuje, uzdravuje a vysvobozuje démonicky svázané, a jak si posteskne ohledně nedostatku služebníků. Říká, že máme prosit za povolání služebníků do služby. A hned poté vidíme Ježíše, jak autoritu k vymítání a uzdravování předává svým 12 učedníkům. Domnívám se, že oním „Pánem žně“ myslel svého Otce, protože Ježíš zde po zemi chodil jako člověk. Nejspíš sám svého Otce poprosil o vyslání učedníků do aktivní služby, a ten jeho prosbu vyslyšel. V těchto verších nenajdeme popis, jak ono zmocnění (autoritu) svým učedníkům předal. Nabízí se úvaha, že jim tato obdarování mohl předat např. vzkládáním rukou, podobně jak si o tom můžeme přečíst ohledně předávání duchovních darů u prvních učedníků (Skutky 19,6; 2.Timoteovi 1,6 apod.). Ježíš ono zmocnění přijal poté, co obstál v pokušeních na poušti, a mohl je zřejmě předávat dál (nepochybně na pokyn svého Otce, protože Ježíš nikdy nedělal nic sám od sebe – např. Jan 8,28; Jan 14,31).

Matouš 12,22-23 - uzdravení slepého a němého Tehdy byl k němu přiveden démonizovaný, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten němý mluvil a viděl. A všechny zástupy byly u vytržení a říkaly: "Snad to není ten Syn Davidův?"

Tyto verše pokračují diskuzí farizeů o tom, jakou mocí Ježíš vyhnal onoho démona. Dá se předpokládat, že onen démon byl pravou příčinou slepoty a hluchoty tohoto muže.

Matouš 14,35-36 – dotkli se třásní, a byli uzdraveni Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli k němu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.

To je další zajímavé místo. Z Ježíše přímo vyzařovala Boží moc. S podobným jevem se setkáváme i u prvních apoštolů, např. Petra a Pavla (Skutky 19,11; Skutky 5,15). Z textu to sice přímo nevyplývá, ale Ti nemocní museli věřit, že pouhý dotyk Ježíšových třásní (lemu jeho šatu) jim vrátí zdraví.

Matouš 15,21-28 - uzdravení kananejské ženy Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do krajin Týru a Sidónu. A hle, z oněch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle trápena démonem." Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí!" On řekl: "Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele." Ona však přišla, klaněla se mu a říkala: "Pane, pomoz mi!" On odpověděl: "Není správné vzít chléb dětí a hodit jej psíkům." Ona řekla: "Ano, Pane, ale vždyť i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů." Tehdy jí Ježíš odpověděl: "Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera uzdravena.

Další úžasný příběh o nesmírné důležitosti a moci víry. Vidíme zde stejný princip, jako v případě uzdravení setníkova sluhy. Opět je zde osoba, které se přímo netýkají starozákonní zaslíbení určená Božímu vyvolenému národu, ale která svou vírou pohne Ježíšovým srdcem, a přijme pro svou dceru vysvobození od démona. Obdobná jako v případě setníkova sluhy je i Ježíšova reakce: „Staň se ti, jak chceš.“

Matouš 9,27-31 - uzdravení dvou slepců      Když Ježíš odtamtud odcházel, vydali se za ním dva slepci, kteří křičeli: "Smiluj se nad námi, synu Davidův!" A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Řekli mu: "Ano, Pane." Nato se dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vám staň!" A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: "Hleďte, ať o tom nikdo neví!" Oni však vyšli a rozšířili zprávu o něm po celé té zemi.

     Podívejme se ještě na téměř stejný příběh, který najdeme ve stejném evangeliu, o 11 kapitol dál: Matouš 20,29-34 Když vycházeli z Jericha, vydal se za ním velký zástup. A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že Ježíš jde kolem, vykřikli: "Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!" Zástup je okřikl, aby zmlkli. Oni však vykřikli ještě silněji: "Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!" Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: "Co chcete, abych pro vás učinil?" Řekli mu: "Pane, ať se nám otevřou oči!" Ježíš byl hluboce pohnut, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním.

     Oba příběhy opět ukazují na nezbytnost víry pro zázračné uzdravení. V prvním příběhu se Ježíš slepců ptá, zda věří, že je může uzdravit. Když svou víru nahlas potvrdí, řekne jim Ježíš (jako obvykle): „Podle vaší víry se vám staň!“

     Druhý příběh na první pohled vypadá poměrně nelogicky, nebo tedy alespoň Ježíšova otázka. Představte si, jak se k Ježíšovi potácí dva slepci a křičí, aby se nad nimi smiloval. Co tak asi mohou chtít? Opravdu těžká otázka. A protože Ježíš rozhodně nebyl slabomyslný, je jasné, že to muselo mít nějaký důvod. Ježíš chtěl, aby nahlas řekli, co od něj chtějí. I tito slepci museli věřit, že Ježíš je může uzdravit, a svou víru museli nahlas potvrdit.

     Jak je psáno v 2. Korintským 4,13 `uvěřil jsem, proto jsem mluvil`. To, co říkáme (nahlas), je velice důležité. Vzpomeňte si na dopis Římanům 10,9-10 Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně.

Marek 9,17-29 - uzdravení chlapce s „epilepsií“      A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: "Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a usychá. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli." On jim na to říká: "Ach, pokolení nevěrné, dokdy budu u vás? Dokdy vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně." I přivedli ho k němu. Jakmile ho spatřil, ihned s ním ten duch zatřásl, a když spadl na zem, válel se a pěnil. Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak je to dlouho, co se mu to stává?" On řekl: "Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: "Věřím, pomáhej mé nevíře!" Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už nikdy do něho nevstupuj!" Ten vykřikl a silně jím zatřásl a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho o samotě ptali: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" Řekl jim: "Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu."

     Stejný příběh si můžete přečíst i v evangeliu podle Matouše 17,14-21. Jedná se o velmi poučný příběh, kdy za projevem padoucnice (epilepsie) byl jako původce rozeznán nějaký nečistý duch – démon. Nevím však, zda se jedná pouze o „výjimku“, nebo o pravidlo. Každopádně současná alopatická medicína by jistě nasadila antiepileptika, neuroleptika a nevím co ještě, postarala by se o odebrání řidičského oprávnění apod. Ježíš měl mnohem efektivnější řešení – přikázal nečistému duchu, aby odešel, a chlapec byl naprosto zdráv. Je to zároveň další příklad toho, jak spolu souvisí služba vysvobození a služba uzdravování, a že za některými fyzickými potížemi (nemocemi) mohou stát démoni. Je stejnou chybou hledat démony za každou nemocí, jako na jejich existenci zapomínat!

     Zajímavá je i Ježíšova „prudká“ reakce, a výrok: "Ach, pokolení nevěrné, dokdy budu u vás? Dokdy vás budu snášet? Ježíš byl poněkud „rozladěný“ z toho, jak malou víru mají jeho učedníci. Chodili nějaké 3 roky s Ježíšem, viděli všechny ty zázraky, dostali od Ježíše autoritu ke stejné službě, ale přesto jim chyběla víra. Neměli jí dost ani na to, aby vyhnali démona. Jako důvod, proč učedníci nemohli vyhnat démona je v Matoušově evangeliu 17,20 uvedena malá víra. U stejného příběhu z Markova evangelia je to zřejmé také, i když to zde není napsáno tak přímo. Ve většině biblických zdrojů následuje Ježíšova informace o tom, že některý druh démonů neodejde bez připojení modlitby a půstu.

     V příběhu vidíme, že démon okamžitě rozpoznal, „s kým má tu čest“. Jakmile Ježíše uviděl, začal se předvádět, a chlapce povalil na zem. Je zřejmé, že démoni vědí, když se setkají s nějakým znovuzrozeným Ježíšovým učedníkem. Potvrzením toho je např. i příběh sedmi synů židovského kněze Skévy (Skutky 19,13-16), kteří při pokusu o vymítání utržili pěknou „nakládačku“. V Nové smlouvě najdeme i další místa, která jasně ukazují na skutečnost, že démoni zdaleka rozpoznali, kdo je Ježíš (např. Marek 5,6-8; Marek 1,34).

Marek 5,25-33 - uzdravení ženy s krvotokem A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu. Neboť říkala: "Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena z toho trápení. Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a říkal: "Kdo se dotkl mých šatů?" Jeho učedníci mu říkali: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?" Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu. A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení."

Tento příběh je jistou paralelou výše zmiňovaného příběhu Matouš 14,35-36. Slyšela o Ježíši, a nejspíše se k ní doneslo i to, že uzdraveni jsou i Ti, kteří se jen dotknou jeho šatů. Dvanáct let byla nemocná, a nyní tady byl někdo, kdo jí mohl skutečně pomoci. Uvěřila vyprávění o Ježíši, a s vírou se dotkla jeho šatů. Zástup se na Ježíše pouze tlačil, ale ona se ho dotkla s vírou, že si od něj vezme uzdravení. To není překlep, nebo neznalost češtiny. Ona totiž své uzdravení pouze nepřijala, ona si jej ve víře vzala! Ježíš poté pochválil její víru, která ji zachránila.

Marek 6,1-6 - nemožnost zázraků v prostředí bez víry Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho provázeli. Když nastala sobota, začal učit v synagóze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli vyvedeni z míry a říkali: "Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné věci se dějí skrze jeho ruce! Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?" A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim říkal: "Prorok není bez úcty, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě." A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. A divil se pro jejich nevěru.

Kamkoli Ježíš přišel, děly se skrze jeho ruce úžasná uzdravení a zázraky. Avšak s jednou výjimkou, kterou byla jeho domovina (Nazaret – viz. Lukáš 4,16). Místní Ježíše znali prostě jako mladého tesaře, a pohoršovali se nad ním (

– skandalízó – byl pro ně kámenem úrazu, byli v něm „chyceni do pasti“). Dokonce ani Ježíš v tomto prostředí „nevíry“ nemohl dělat velké zázraky jako jinde, pouze zde uzdravil několik nemocných, …. a divil se jejich nevěře. I na tomto příběhu vidíme klíčovou roli víry.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se na velkých shromážděních obvykle děje více uzdravení a zázraků než někde v ústraní? Částečně to jistě bude osobností služebníka, ale velmi důležitou roli hraji víra, nebo chcete-li pozitivní očekávání, že Bůh bude jednat.

Marek 6,13 - mazání nemocných olejem      Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.

     Tato věta se týká oněch 12 učedníků, které Ježíš poslal, aby kázali evangelium království Božího, vyháněli démony a uzdravovali. Obvykle křesťané tvrdí, že mazání olejem je pouhý „skutek poslušnosti a víry“. Když se však podíváte do staré smlouvy, zjistíte, že tam potírání či polévání olejem mělo své místo. Vždy se jednalo o posvěcení daného člověka či předmětu, vlastně oddělení pro Boha (např. Genesis 28:18; Genesis 31,13; Genesis 35,14; Exodus 29,7; Exodus 29,21). Rovněž je to jakýsi obraz, symbolizující přítomnost Ducha svatého. Dále mne napadá i možnost, že onen olej je prostě druhem „média“ pro přenos uzdravující Boží moci. Domnívám se, že stejné je tomu např. v příběhu, kdy Ježíš uzdravil slepého od narození blátem z „prachu“ a slin (např. Jan 9,6).

     Mazání olejem nebylo „záležitostí“ pouze prvních 12 Ježíšových učedníků, ale praxe mazání nemocných olejem má podle bible pokračovat i v současnosti. Jakubův 5,14-16: Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže usilovná modlitba spravedlivého.

     Jak vidíte, jedná se o biblický princip, jak přijmout uzdravení. V kolika sborech se toto dnes praktikuje? Velmi zajímavý je i poslední zmiňovaný verš - „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“ Všiml jsem si, že modlitby „za uzdravení někoho“ bývají vyslyšeny častěji, než modlitby za sebe samé. Bůh žehná více tomu, když se někdo chová nesobecky, a prosí za pomoc pro někoho jiného (Skutky apoštolské 20,35 (NBK): `Požehnanější je dávat, než dostávat´.)

Marek 16,15-20 - kdo uvěří, bude i uzdravovat      A řekl jim: "Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře." Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. Amen.

     To je nádherné zaslíbení z úst Ježíše, když se po svém vzkříšení ukázal 11 zbývajícím „apoštolům“. Zaslíbení neplatilo pouze pro těchto několik učedníků, ale platí i dnes pro každého, kdo uvěří! Mohu potvrdit pravdivost Ježíšových slov. Mluvím novými jazyky, když je potřeba, tak vyháním démony, a když se modlím a vzkládám na nemocné ruce, tak jsou někdy uzdraveni. Otrávit se mne ještě nikdo tuším nepokoušel, a smrtelně jedovaté hady tady nemáme.

     Všimněte si prosím pořadí, co máme dělat. Máme jít do celého světa a přinášet lidem dobrou zprávu Božího království. Ježíš bude naše slova potvrzovat znameními a zázraky. Co udělali učedníci? Vyšli, a vyhlásili všude evangelium. Co se stalo? Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. Autorita k vyhánění démonů, uzdravování nemocí apod. není pro nějaké předvádění se, ale pro pomoc nemocným a démonizovaným, pro šíření dobré zprávy potvrzované Božími znameními a zázraky!

Lukáš 4,40-41 - vzkládání rukou Když zapadalo slunce, všichni, kteří měli nemocné různými chorobami, přiváděli je k němu; on pak na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.

Zdá se, že vkládání rukou na nemocné byl Ježíšův nejčastější způsob uzdravování.

Lukáš 6,6-11 - uzdravení člověka s „odumřelou“ rukou      Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagógy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá ( - xérós = uschlá, zvadlá). Učitelé Písma a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravuje-li v sobotu, aby našli něco, z čeho by ho obžalovali. On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Pojď a postav se doprostřed." A on se zvedl a postavil se tam. Ježíš jim řekl: "Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle - duši zachránit, či zničit?" Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: "Natáhni svou ruku!" On to učinil a jeho ruka byla uzdravena. Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili.

     Učitelé Písma a farizeové nepochopili, že den odpočinku (sedmý den byla tehdy sobota – týden začínal nedělí) měl být dnem odděleným pro Boha. Sami si vymysleli další soubor příkazů a zákazů, např. i kolik se v sobotu smí ujít kroků. Jejich víra byla vlastně mrtvým náboženským systémem, ve kterém nešlo o vztah s Bohem, ale o pouhé dodržování nějakých rituálů. Místo aby se radovali, že Ježíš uzdravil něčí chromou ruku, chtěli Ježíše potrestat. Z příběhu je vidět, že k uzdravení stačil Ježíšův příkaz v autoritě.

     Stejný princip můžeme vidět v příběhu o uzdravení ženy, která se již 18 let nemohla narovnat (Lukáš 13,11-17). Lidé se radovali z uzdravení této ženy, ale představený synagogy zuřil, protože se jednalo o uzdravení v sobotu. Dalším podobným příběhem je uzdravení „vodnatelného“ člověka, jak jinak – v sobotu (Lukáš 14,1-4).

Lukáš 17,12-19 - uzdravení deseti malomocných Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím." A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?" A řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."

U tohoto příběhu bych se nechtěl pozastavit nad tím, že Ježíš uzdravil deset malomocných – to bylo konec konců docela běžné, ale nad pokračováním tohoto příběhu. Ježíš tyto malomocné poslal, aby se ukázali kněžím. Když odcházeli, byli uzdraveni. Ale pouze jeden z nich se vrátil, aby poděkoval, a vzdal díky Bohu. Pouze jediný byl vděčný! Ježíš poté pronesl zajímavou větu: „Vstaň a jdi, tvá víra Tě zachránila.“ Proč to říkal? Uzdraveno jich přece bylo všech deset! Stejnou větu řekl Ježíš i ženě, která trpěla krvotokem, a která byla uzdravena poté, co se dotkla jeho šatů, a přiznala se ke svému činu. Jde tu totiž o dvě věci – o uzdravení, a o záchranu. Jsem přesvědčen, že Ježíšova odpověď souvisí s Efezským 2,8 - Vděčností jste zachráněni skrze víru.

Jan 5,2-9 (14) - uzdravení u rybníku Bethesda V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody. Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: "Chceš být uzdraven?" Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou." Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lehátko a choď." A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil.

Na tomto místě není psáno, že Ježíš uzdravil všechny nemocné, ale je zde zmínka pouze o jednom uzdraveném muži. Nejzajímavější je však pokračování tohoto příběhu, konkrétně 14. verš: Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího." Ježíš zde jeho nemoc dává do přímé souvislosti s nějakým jeho hříchem!

Jan 11,38-45 - vzkříšení Lazara z mrtvých      Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš pravil: "Odstraňte ten kámen!" Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: "Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den." Ježíš jí říká: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, jestliže uvěříš?" Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale kvůli zástupu, který tu stojí okolo, jsem to řekl, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal." A když to řekl, silným hlasem zvolal: "Lazare, pojď ven!" Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte ho odejít!" Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.

     Celý příběh je velmi zajímavý, a jeho bližší výklad by zabral příliš mnoho místa. Příběh začíná v Janově evangeliu, od začátku 11. kapitoly, a vřele vám jej doporučuji k přečtení. Obvykle lidé považují za největší zázrak, když někdo zemře, a je znovu přiveden k životu (je vzkříšen). Osobně za největší zázrak považuji, když někdo uvěří, a je znovuzrozen (Jan 3,7; 1. Petrův 1,23; Titův 3,5). Bavíme se o tématu uzdravení, a vzkříšení z mrtvých můžeme trochu s nadsázkou považovat také za druh uzdravení (ze smrti).

     Velice se mi líbí Ježíšova řeč, kterou pronesl kvůli zástupu lidí, který stál kolem hrobu. Řekl, že věděl, že jej jeho nebeský Otec slyší vždy. Tato informace totiž platí pro každého. Bůh nás slyší vždy, když k němu voláme!

Marek 5,22-43 - vzkříšení Jairovi dcery      Marek 5,22-24 Tu přišel jeden z představených synagógy, jménem Jairos. Když ho spatřil, padl k jeho nohám a velmi ho prosil: "Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila." Ježíš odešel s ním. A následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.

     Marek 5,35-43 Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?" Ale Ježíš neposlechl to, co bylo mluveno, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana. Přicházejí do domu představeného synagógy a Ježíš vidí rozruch a ty, kteří velice pláčou a hlučně naříkají. Vešel a řekl jim: "Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí." Oni se mu vysmívali. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. Uchopil ruku dítěte a řekl mu: "Talitha kúm", což přeloženo znamená: `Děvče, tobě říkám, vstávej!´ A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo mu dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas. Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.

     I z tohoto příběhu se můžeme mnohému přiučit. Máme zde otce děvčete (jednoho z představených synagogy), který věří, že Ježíš má moc jeho dceru uzdravit (když na ni vloží ruce), či dokonce vzkřísit z mrtvých. Zprávu, že Jairova dcera zemřela, Ježíš neposlouchá, a povzbuzuje otce k odvaze a víře. Když dojdou do Jairova domu, vyžene Ježíš plačící zástup lidí a řekne jim, že děvče pouze spí. Potom s sebou vezme pouze matku a otce dítěte, a tři své učedníky (pouze lidi, kteří věří, že Ježíš může děvče vrátit zpět do života). Vezme mrtvé děvče za ruku, a řekne mu, aby vstalo – což udělá. Jak vidíte, opět zde narážíme na klíčový význam víry, ať se již jedná o uzdravení, vyhnání démonů, nebo např. o vzkříšení z mrtvých. Ježíš musel nejprve odstranit „prostředí nevíry“ - zástup plačících lidí, pak teprve mohl s hrstkou věřících jít, a děvče vrátit do života.

     Stejný příběh si můžete přečíst i ve verších Matouš 9,18-26 a Lukáš 8,41-56.

Skutky apoštolské 3,1-8 - uzdravení chromého od narození      Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne - hodině modlitby - do chrámu. Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již z lůna své matky; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo `Krásné´, aby prosil o almužnu ty, kdo vcházeli do chrámu. Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: "Pohleď na nás!" Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby. Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha.

     Ježíšovi učedníci jednali podobně, jako jejich mistr. Petr s autoritou přikázal chromému muži: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Pomohl mu vstát, a ten, který byl chromý již od narození, vstal, chodil a skákal. To je úžasné, že? Někdo, kdo nikdy neudělal jediný krok, a nyní chodí a skáče (bylo mu již přes 40 let - Skutky 4,22). Nevím, jak vy, ale mně nějakou dobu trvalo, než jsem se naučil chodit, nebo dokonce skákat. Jednoduše řečeno, pro Ježíše není nic nemožné (Aneb jak stojí ve v. Jeremjáš 32,27 "Hle, já jsem Jehova , Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne něco nemožného?). Z tohoto příběhu mohou čerpat víru a naději jakkoli postižení lidé - i od narození!!!

     Rád bych ještě upozornil na skutečnost, že onen chromý muž zde žebral každý den, a že se s ním Petr s Janem (a nejspíš i další učedníci) museli setkat vícekrát. Avšak teprve v tento konkrétní den přinesli tomuto muži v Ježíšově jménu uzdravení. Domnívám se, že je to příklad toho, že se nechali vést Duchem svatým, a že podobně jako Ježíš dělali pouze to, co jim Bůh ukázal (řekl).

Skutky apoštolské 5,14-16 - uzdravení všech skrze apoštoly A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.

Na tomto místě vidíme podobnou situaci, jako v popisu Ježíšovy služby. Z Petra (podobně jako z Ježíše) vychází Boží zázračná moc, a uzdravováni jsou všichni nemocní.

Skutky apoštolské 9,32-34 - uzdravení ochrnutého Eneáše I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko. Petr mu řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!" A on hned vstal.

Jak prosté to je, když někdo skutečně poslouchá a slouží v moci Ducha svatého.

Skutky apoštolské 9,36-41 - vzkříšení Tabity V Joppe byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas. Ta oplývala dobrými skutky a dáváním almužen. Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. Protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s prosbou: "Rychle přijď k nám!" Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi. Petr poslal všechny ven, klekl si a pomodlil se. Potom se obrátil k mrtvé a řekl: "Tabito, vstaň!" Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. Podal jí ruku a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou.

Tento příběh je velice podobný Ježíšovu vzkříšení Jairovy dcery. I zde Petr posílá všechny plačící pryč (prostředí „nevíry“), klekne si, pomodlí se a přikáže jí, aby vstala.

Skutky apoštolské 10,38 - proč mohl Ježíš uzdravovat? Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.

Zde znovu vidíme důvod, proč Ježíš mohl uzdravovat, vyhánět démony, a dělat další zázraky. Důvodem bylo zmocnění od Boha - „pomazání“ Duchem svatým a jeho mocí.

1. Korintským 12,4-12 - dary Ducha svatého Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému slovo poznání podle téhož Ducha; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus.

Toto místo je vlastně takovým základním místem týkající se darů Ducha svatého, a je velice důležité pro pochopení určitých principů. Všimněte si, že každému věřícímu je dáván nějaký dar Ducha svatého, ke společnému prospěchu. Dary uzdravení (

– chárismata iamatón = množné číslo) jsou zde uvedeny v množném čísle, a tak lze usuzovat, že jich je větší množství – snad pro každou nemoc zvlášť? Praxe ukazuje, že v současné době skutečně mají Ježíšovi učedníci často zvláštní zmocnění pro uzdravení určitých nemocí. Dary uzdravení patří mezi dary Ducha svatého, přičemž není možné posuzovat důležitost jednotlivých darů. V těchto verších je jasně vysvětleno, že každý věřící je součástí Ježíšova těla (církve), a že podobně jako je tomu v každém jiném těle, má každý jinou úlohu a samozřejmě i jiné obdarování. Potvrzení najdete i přímo ve verších 24-31. Je potřeba usilovat o spolupráci mezi „jednotlivými údy“ k naplnění Ježíšových plánů, a ne přemýšlet o tom, čí obdarování je větší či důležitější!!!

Shrnutí – závěr Při sledování jednotlivých případů uzdravení v nové smlouvě jsme mohli vždy pozorovat klíčovou úlohu víry. Ve většině případů se jednalo přímo o víru nemocného, v několika případech o víru „autority“ nemocného (obvykle otce nebo matky). Aneb jak stojí v dopise Židům 11,6 Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Abychom mohli „žádat s vírou“, musíme znát Boží postoj ohledně nemoci a uzdravení. Ježíš celým svým životem zjevoval Boží charakter, a uzdravování bylo jednou z hlavních součástí jeho služby. Proto vás chci povzbudit: „Přečtěte si ještě jednou celou novou smlouvu, abyste si byli jisti Boží vůlí ohledně uzdravení, a pak se můžete s vírou za uzdravení modlit!“

Nesnažil jsem se popsat všechna uzdravení uvedená v nové smlouvě, ani všechna vzkříšení z mrtvých, pouze jsem se na větším počtu konkrétních situací pokusil naznačit určité duchovní souvislosti. Nemohu říci, že tomuto tématu opravdu rozumím, ale jdu „s kůží na trh“ s doufáním, že se v reakcích na tento rozbor objeví příspěvky a vysvětlení zkušenějších a povolanějších, k poučení nás všech.

Libor Diviš (

)

Jméno: Libor - Re: Martina
E-mail: info

musculus.cz
Datum: 15.8.2011.21:30
Příspěvek: Vzhledem k tomu, že jsem byl také úspěšný léčitel (také jasnovidec, proutkař, telepat apod.), a protože vím, co ve skutečnosti za mými schopnostmi stálo, myslím, že Vám mohu celkem s jistotou říci, že návštěva léčitelů je velikým rizikem a že Vám ji vřele nedoporučuji. Doporučuji Vám poprosit o uzdravení přímo Boha v Ježíšově jménu, a pokud nebudete uzdravena, navštívit lékaře - ale ne léčitele.

Jméno: Martina
E-mail: Martinacaslavova

seznam.cz
Homepage: 27
Datum: 15.8.2011.13:51
Příspěvek: Mohu se jen zeptat? zajímalo by mě, zda-li mohou nějací léčitelé pomáhat? znám jedni, kteří tvrdí, že mají ten dar od malička v rozený, že jako malý kluk měl léčitel dlaně teplé apod. že pracují s dobrem - tedy s Bohem, jenomže občas k upřesnění odpovědi použije i kyvadélko....věnují se tomu od rána do večera a léčí spousty lidí, ale pro cizí si berou za to peníze, protože se věnují lidem celý svůj čas a pro blízké zadarmo....nevím jestli to není špatné a zda-li se nemám raději tomu vyhnout a raději se v nějaké nemoci apod. nemám jen modlit k Bohu a Ježíši, než si nechat pomáhat i od nich....nejlépe asi bude se v modlitbách zeptat přímo Boha jestli je to od něj, nebo jestli se mám od toho vyvarovat. Budu ráda za každičký názor - děkuji M.

Jméno: Jana E.
Datum: 7.9.2010.08:59
Příspěvek: Doplněk k tomu, co napsal Roman: Pán Ježíš nepovolal jen dvanáct učedníků, ale ještě další, viz Lukáš 10,1 a dále:1. Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti. 2. A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou. 3. Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky. 4. Nenostež pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte. 5. A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprvé rcete: Pokoj tomuto domu. 6. A bude-liť tu syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí. 7. A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest, nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu. 8. Ale do kteréhožkoli města vešli byste, a přijali by vás, jezte, což před vás předloží. 9. A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží. 10. A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež: 11. Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží. 12. Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu městu.

Jméno: Libor (autor stránek) - RE: Michal
Datum: 27.4.2010.10:15
Příspěvek: Těch příběhů, kdy byla nemoc formou trestu, je v bibli víc (např. příběh Mirjam - Numeri 12, 9-15 - opět coby trest za hřích). Boží vůlí je, abychom měli život a měli jej v hojnosti - i proto nám Bůh poslal svého syna (Jan 10, 10: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost.). Je rozdíl mezi Boží vůlí a tresty. Zodpovědnost často leží na nás. Bůh již ve staré smlouvě řekl Izraelcům, aby si vybrali mezi požehnáním a prokletím, mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí.

Ani rodiče nechtějí své děti trestat, ale pokud neposlouchají a překračují nastavené hranice, musí přijít nějaký trest.

Kromě těchto základních principů existují i výjimky - např. příběh Joba, příběh slepce z 9. kapitoly Janova evangelia a vlastně i Pána Ježíše Krista - Izajáš 53, 10.

Základní postoj k nemoci Bůh ukázal např. na tom, co poslal dělat Ježíše: Skutky apoštolské 10, 38: Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.

Za původce nemoci Ježíš identifikuje Satana: Lukáš 13, 16: Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?"

Jméno: Michal
E-mail: zenisek.michal

gmail.com
Datum: 26.4.2010.17:16
Příspěvek: Ahoj, o jedné věci mám stále pochyb. Říkáš hned na začátku, že nemoc není boží vůle. Že nemoc je špatná věc a nemůže přijít od Boha. Ale vzpomínám si, že ve Starém zákoně Boží anděl trestal Davida morem za hřích. "Jdi a promluv k Davidovi: Tak praví Hospodin - Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám." Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: "Mají na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš být tři měsíce pronásledován a prchat před nepřáteli? Anebo má být ve tvé zemi tři dny mor? Teď se rozmysli a uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá." (2.Samuelova 24,12-13) Z tohoto je evidentní, že mor přišel jako trest za hřích a ten kdo trestal byl Bůh. Nemohu to pak pochopit. Prosím Tě o vysvětlení.

Jméno: Roman
E-mail: pilik_roman

volny.cz
Datum: 24.10.2009.22:12
Příspěvek: Připomeňme si ještě jednou Ježíšova slova: "Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou:‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘ (Matouš 7:21-23, B21) ..dějí-li se v některé z církví podobné věci, jako zázračné uzdravování (a že se skutečně dějí), vidím to ve světle Ježíšových slov jako vztyčený ukazovák s varováním. Libor správně uvádí :Marek 6,13 - "Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali." Tato věta se týká oněch 12 učedníků, které Ježíš poslal, aby kázali evangelium království Božího, vyháněli démony a uzdravovali. Položím dvě otázky k zamyšlení: 1.Kde je oněch dvanáct (12) učedníků, kteří dostali od Ježíše tuto moc? 2.Dostal od Ježíše, kromě těchto dvanácti, ještě někdo jiný tuto moc v dnešní době? V textu Matouše 7:21-23 (B21) máme jasnou odpověď přímo od Ježíše. Vysvobozováni z falešných cest v dnešní době jsme skrze kázání dobré zprávy o království po celé obydlené zemi (Matouš 24:14).

Jméno: Jana Erychlebová
Datum: 27.6.2009.17:12
Příspěvek: Děkuji všem, kdo se podělili o své zkušenosti s uzdravením po modlitbách ve jménu Ježíše Krista a panu Klimtovi z Morkovic, který zanechal kontakt na sebe na stránce o tělesných uzdraveních. Děkuji mu touto cestou i za modlitby a dopisy, ze kterých jsem se dozvěděla to, co posílilo mou víru, protože po modlitbách ve jménu Ježíše Krista byl uzdravený i hluchý člověk a nebo lidé částečně chromí /včetně dětí/. Vidíme, jak velice důležitá a užitečná je tato služba , kdy jsou lidé vysvobozováni skrze víru jako za dnů apoštolů. Díky Bohu za to.

Jméno: Matěj
E-mail: matej.telam

email.cz
Datum: 2.2.2009.17:40
Příspěvek: Přemýšlím o darech uzdravování, mluvení jazyky atd. Co je uváděno pro podporu,že uzdravování a další dary skončily? Tato dedukce se opírá o 13 kapitolu 1.ního listu Korintským 8 verš: Láska nikdy neselhává. Ale jsou-li [dary] prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou; je-li poznání, bude odstraněno (doslovně "bude učiněno neúčinným"). Jestliže připustím názor - dnes již tyto dary nejsou (jsou odstraněny), vzniká otázka od kdy? Protože z výše argumentovaného textu 8-mého verše lze jen vyčíst, že v nějaké době tyto dary budou odstraněny. Není řečeno v které, jsou určeny jen podmínky (za jakých podmínek) již tyto dary se stanou neúčinnými.Navíc tento verš používá stejného principu i na poznání, pro podporu vyniknutí trvalosti LÁSKY. To vyvolává další otázky:Do jaké míry se musí naplnit biblické poznání jednotlivce i křesťanů, aby tyto dary nebylo potřeba? Kdo z lidí určí tyto hranice? Vidíme dnes, že co člověk to názor.Co církev to názor. Již přišlo to "úplné", jak praví 10 verš? Chápu, že zázračné uzdravování má být ‚znamením‘ podpory od Boha. (Sk 4:22, 29, 30) Toto božské uzdravování má sloužit prvořadě jako znamení pro nevěřící, a proto obvykle nebylo prováděno ve prospěch křesťanů, kteří již byli zplozeni duchem. Když měl tedy Timoteus žaludeční potíže, Pavel ho zázračně neuzdravil, ale místo toho mu doporučil, aby na své onemocnění užíval trochu vína. (1Ti 5:23) Jak již bylo v příspěvcích řečeno, ne každé uzdravování pochází od pravého Boha. Při zkoumání, jsou-li tyto dary z pravého zdroje se mně jeví brát v úvahu důležitý fakt z Mt12:22-29. Ovšem zase to vyvolává otázku, jakou roli hraje při této schopnosti jednotlivce příslušnost k dané církvi.

Jméno: Hvězdlický
E-mail: dedaslavik

centrum.cz
Datum: 8.1.2009.11:58
Příspěvek: Diskutovanou otázku zatím chápu takto. V době apoštolů (první století) až na malá nedorozumění a chybičky, bylo vše v pořádku a tedy fungovaly i dary Ducha. Ap. Pavel upozorňuje, že po jejich odchodu povstanou "vlci hltaví a rozdělí stádo". Dál upozorňuje, že "i z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci". A tak se i stalo. Korunu tomu všemu dalo pohansko-křesťanské spojení ve třetím století. Dodnes tedy je pšenice a koukol pohromadě v každé náboženské skupině. Všichni mají víru v Boha i Krista. Každý nějakou. A většina dokazuje svou pravost, právě dary uzdravování, jazyky atd. Nebudu dál rozebírat. Ukazuji jen svůj názor na věc. Proto jen závěrem tři texty pro zamyšlení. 2. Tesaloničanům 2:9-12 Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. Efezanům 4:11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, 1. Korinťanům 13:8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. 1. Korinťanům 13:13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z je láska.

Jméno: Libor (autor stránek) - RE: Hvězdlický
E-mail: info

musculus.cz
Homepage: http://musculus.cz
Datum: 8.1.2009.07:24
Příspěvek: To, abychom byli podobni Ježíšovi, je nutnost, pokud máme být pro Boha skutečně použitelní. Navíc je to Boží příkaz (1. Petrův 1,16: Vždyť je psáno: Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´ nebo Matouš 5,48: Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.). Víra je opět nutností. Bez víry není možné zalíbit se Bohu (Židům 11,6: Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.). Bez víry od Boha nemůžeme nic přijmout (např. Marek 11,24: Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít. nebo Jakubův 1,6-8 : Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.).

Nevím o tom, že by bylo "hodně textů", které ukazují, že výsada uzdravovat, mluvit jazyky atd. je za námi. Pokud na tom trváte, napište sem biblické verše, o které se opíráte! Já vidím něco jiného. Vidím Ježíše, který říká: Jan 14,12: Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

A samozřejmě i verše, které zmiňujete: Marek 16,17-18: Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Co se týče pití jedů a braní hadů do ruky: Nevzpomínáte si na na verš 1. Korintským 10,9? (Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.). Je to zaslíbení pro případ, že nás někdo bude chtít otrávit, nebo nás bez našeho "provokování" uštkne jedovatý had. Váš nápad je podobný tomu, co řekl satan Ježíšovi: Matouš 4,6: a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!"

To, že je dnes více okultních léčitelů než zmocněných Ježíšových následovníků je realita. Že se někde věštecký duch zaměňuje s prorockým obdarováním je také realita. Dokonce i mluvení v jazycích satan paroduje. Podle Ježíšových slov neparoduje snad jen vymítání démonů (Matouš 12,22-29: Potom byl k němu přiveden slepý a němý člověk posedlý démonem a on ho uzdravil, takže ten slepý a němý mluvil a viděl. A všechny ty zástupy žasly a říkaly: "Není snad tohle ten Syn Davidův?" Ale když to uslyšeli farizeové, řekli: "Ten člověk nevymítá démony jinak než skrze Belzebula, knížete démonů." Ježíš ale znal jejich myšlenky a řekl jim: "Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy jeho království obstojí? A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. Jak také může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům.).

To však neznamená, že bychom se měli vyhýbat darům Ducha svatého (1. Korintským 14,1: Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.), pouze musíme být opatrní .....

Jméno: Hvězdlický
E-mail: dedaslavik

centrum.cz
Datum: 7.1.2009.14:17
Příspěvek: V jednom z příspěvků je myšlenka „tento článek nemá chybu“. Znamenalo by to dokonalost. Tu nikdo nemáme a proto přidám názor. Také nedokonalý. V článku je myšlenka- Stejné zmocnění je i dnes k dispozici každému, kdo splňuje stejné podmínky jako Ježíš! To je ale nesplnitelný úkol. A dál je rozvíjena potřeba víry. Jenže většina věřících svou oddanost Bohu, zaměnila za oddanost nějaké církvi. Je naprostý úpadek skutečné víry s velkým V. To dopředu věděl i Ježíš. Proto řekl- Lukáš 18:8 Ujiš……Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" Čí mocí tedy se většina zázraků a uzdravování děje?? 2. Tesaloničanům 2:9-12 Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě,……“ Je hodně textů, které ukazují, že výsada uzdravovat, mluvit jazyky atd. je za námi. Zůstává jako poznávací znak pravosti jen láska. 1.Korinťanům 13:8,13 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší je láska. Kdo trvá na darech Ducha i v dnešní době, doručuji vyzkoušet mimo „vkládání rukou na choré“ i toto. Marek 16:18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."- To je můj názore na dnešní zázračné uzdravování a další „dary“.

Jméno: Hana
E-mail: ha.sima

seznam.cz
Datum: 19.12.2008.12:02
Příspěvek: Čas začít sloužit Bohu Rok 1993 Vždycky, když čtu svědectví lidí, kteří prožívají něco krásného s Bohem, mám v očích slzy. Říkám si, jak úžasnou víru ti lidé mají, jak je Bůh používá a jak přes různé překážky a utrpení dokáží ve víře nejen obstát, ale i duchovně vyrůst. Jsem přesvědčena, že zázraky v jejich životech jsou jen díky tomu, protože si je Bůh vybral a povolal ke službě. Nemám ani ponětí o Božím plánu POUŽÍT KAŽDÉHO Z NÁS. Uvěřila jsem v Boha, ale nepoznala HO V Boha jsem uvěřila se skupinkou lidí, když mi bylo asi osmnáct let. Bylo to úžasné. Chodila jsem s věřícím klukem, vlastně se jen obklopovala věřícími lidmi. Bylo snadné žít s Bohem, když jsem byla evangeliem obklopena ze všech stran. Jen jsem nepochopila to, že aby moje víra byla pevná, musím s Ním mít hlavně osobní vztah. To mi došlo až za patnáct let. Jak rychle jsem vzešla, tak rychle jsem zašla Matouš 13:3-8 Vzala jsem si muže nevěřícího a společenství věřících opustila. Matouš 13:5-6 mě přesně vystihuje: "Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože neměla zemi hlubokou. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla." Rakovina - rok 2004 Onemocněla jsem rakovinou prsu, když mně nebylo ještě ani třicet let. Syn měl čtyři roky. Radikální operace prsu, chemoterapie. Hlava holá jako koleno, zvracení a neskutečná únava. Klekla jsem na kolena a prosila Boha o pomoc. A On přišel. A byl se mnou. Držel mě, dokud jsem nepřestala plakat, a dal mi pokoj a klid do srdce. Udělala jsem s Bohem dohodu: "Pane, pokud mě uzdravíš, každý den Ti poděkuji!" A já se začala uzdravovat. Rakovina se nikde jinde neukázala. Na dohodu z Bohem jsem zapomněla už po pár týdnech. Vlásky dorostly, jizva se zhojila, s rodinou jsem se přestěhovala do vysněného domu, finančně se hodně dařilo, podstoupila jsem plastiku, která dopadla perfektně, tak k čemu se otravovat s vírou v Boha a muset se v něčem omezovat ?! Rakovina podruhé (přítomnost) - rok 2008 V lednu jsem byla hospitalizovaná s vodou na plících. Lékařka mi na rovinu řekla, že mám před sebou pár měsíců, maximálně rok. Tentokrát jsem Boha nevolala. Bůh přišel za mnou. Viděl, že jsem to vzdala a že jsem zlomená. Matouš 18:11: "Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což by zahynulo." Za těch patnáct let jsem porušila snad všechna přikázání a vše, před čím nás Bůh varuje. Jsem živým důkazem Jeho nesmírné trpělivosti, lásky a odpuštění. Matouš 7.21: Ne každý, kdož mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského, ale ten, KDOŽ ČINÍ VŮLI OTCE MÉHO, kterýž v nebesích jest. Přestože jsem se vrátila k Bohu, Bůh mi ukázal, ŽE NEMÁM MÍSTO V JEHO KRÁLOVSTVÍ. No to byla síla!!! Ukázal mi mou mrtvou víru, že nejsem ani studená, ani horká a že víra bez skutků je mrtvá. Vyzval mě, ať MU ukážu mou víru ve skutcích a ON mi ukáže svou moc v mém životě. No bomba! Stačilo jen říct: ?Pane, použij mě !" A okamžitě se vše dalo do pohybu. A nejen to, poprvé v životě čtu Bibli a Bůh v ní žije. Bible říká, ať jdeme a konáme Jeho vůli, vše ostatní nám bude přidáno. Nemám potřebu se modlit za svoje uzdravení, Bůh má se mnou jiný plán. Ale dal mi obrovskou modlitební armádu, která bojuje za mě. Nemoc není od Boha, skrze ni jsem však nablízku stejně nemocným lidem a mohu sloužit tam, kde moc dobře vím, jak těm lidem je, jak blízko je smrt, bolest, zoufalství a beznaděj. Snad tisíckrát jsem Boha svým životem zapřela a ON mi tisíckrát odpustil. Kdybych zemřela dřív, nikdy bych neměla možnost jít k Bohu. ON se mnou měl ale jiný plán. Bible nám dává jednoduchý návod: Přijměte Ježíše, proste za odpuštění hříchů, nechte se pokřtít a vykonávejte Boží vůli. Vše ostatní nám přidá. Skutky jsou problém pro většinu z nás. Bible říká, že Ježíš šel tam a tam... Ale většina z nás jen sedí a čeká. A diví se, že se nic neděje. Až budeme stát před Bohem, budeme litovat všeho, co kdo z nás neudělal. Nebude ale už pozdě? Až přijde Ježíš, ty vyvolené pozná po ovoci. Jen každý sám v sobě ví, co už pro Boha sklidil. Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali: nenechme se připravit o plnou odplatu. Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha (2. list Janův 8-9) Bůh má s každým z nás plán.Někteří uvěří pro potřebu tělesného uzdravení.Nejdůležitější je ale uzdravení našeho Ducha.Uzdravení pochází z víry, víra ze slyšení a slyšení od Boha. Uzdravení vždy nemusí přijít jako mávnutí proutku. Díky ďáblové lži-mé nemoci, jsem se ale vrátila domů -domů k Bohu. Rok utekl jako voda.Jsem po třinácti chemoterapiích,slabého těla, ale tak silného ducha jsem nikdy neměla! Díky Bohu se uzdravuj i tělesně z nevyléčitelného.Neodmítejte doktory, i jim Bůh žehná ! Nepohrdejte nemocnými, nemají "jinou"víru než vy. Když u mně přišla nemoc,hned přišel i Ježíš a ukázal mi pravdu. Nemoc je hnus.I nemocí můžete"oslavit" Ježíše.Chudák lépe uvěří chudáku než bohatému a nemocný nemocnému. Vždycky je nejdůležitější osobní vztah s Ježíšem a naše víra. Neumřu, úplně se uzdravím. Díky Bohu ! Hledejte a naleznete,vytrvejte. Vždyť Bůh je věrný ! Díky Libore za tuto stránku,dar uzdravení je něco tak"jednoduchého", že to v dnešním složitém světě máme problém přijmout. :-) NEMOC V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NENÍ OD BOHA, BŮH JE ALE TEN, KDO NA NI MÁ LÉK.

Jméno: Dorňák Josef
E-mail: eyetiger

email.cz
Datum: 30.11.2008.11:59
Příspěvek: Pro Vladu: Jelikož sám jsem se hluboce zapletl do okultizmu a s kyvadlem jsem měl taky nějaké zkušenosti, jednoznačně Tě od toho odrazuji, Libor má pravdu, jde o past, kde se otvíráš zlým silám ... Bible v tomto smeru mluví taky jasně viz. 5.kniha Mojžíšova 18 kapitola 9-14 verš: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil."

Jméno: Jana Erychlebová
E-mail: janae

atlas.cz
Datum: 13.8.2008.19:45
Příspěvek: Pro Vladu: používání kyvadélka je v rozporu s Biblí..Takové šarlatány je lepší obejít velkým obloukem a ne se nechat od nich zmanipulovat. Pán Ježíš žádné kyvadélko nepoužívá, nevěští z karet a horoskopů.V Bibli je napsáno : "Věř v Pána Ježíše a budeš spasen.."

Jméno: Libor Diviš
E-mail: info

musculus.cz
Homepage: http://musculus.cz/buh
Datum: 22.7.2008.08:01
Příspěvek: Léčení pomocí moci podvědomí je past. Murphy, Silvova metoda, autogenní trénink - vše je to pouze obměna téhož. Pořádně se zrelaxuj, představ si, že jsi zdravý, šťastný, bohatý, hubený apod., a budeš to mít. A nejlepší bude, pokud v sobě objevíš ještě svého ´duchovního rádce´, který Tě povede, a pomůže Ti objevit a rozvinout Tvé léčitelské, jasnovidné, telepatické, telekinetické či jiné schopnosti!!! Znovu opakuji, je to past toho zlého, a varuji před tím (kdysi jsem dělal autogenní trénink i Silvovu metodu, a vím, co za tím stojí). Nejde o spojení se svým podvědomím a nějakým duchovním průvodcem, ale s démony! Myslete pozitivně a spolehněte se na Boha - ne na své podvědomí! K používání kyvadélka je myslím zbytečné se vyjadřovat...

Jméno: Vlada
E-mail: vladahana

hkfree.org
Datum: 21.7.2008.21:26
Příspěvek: Jak je to s léčením pomocí podvědomí_?/na př.Murphy/.Není to v rozporu s biblí?V některých knihách o léčení pomocí podvědomí je zmíněno i použití kyvadla.Děkuji za odpověď._

Jméno: Jana E.
E-mail: janae

atlas.cz
Datum: 5.5.2008.10:46
Příspěvek: Včera jsem v Trutnově hovořila s člověkem, který byl po modlitbách poté, co sám uvěřil a přijal Ducha svatého, zázračně uzdraven Boží mocí z nevyléčitelné nemoci-žloutenky typu C. Lékaři pro něj měli jedinou prognózu - smrt. Bůh ho však uzdravil a nyní má výsledky krevních testů a jaterních testů takové jako by měl játra mladého člověka..Ježíš Kristus uzdravuje i v dnešní době...

Jméno: Jana E.
E-mail: janae

atlas.cz
Datum: 6.1.2008.14:45
Příspěvek: Děkuji, že se tomuto tématu věnujete. Polovina žen v této republice měla nebo má různé nádorky gynekologické a většinou jim je odebrána děloha.Dále je spousta lidí, kteří trpí artritidou. Než bych vyjmenovala všechny nemoce, které v naší zemi jsou, mohu stručně vyjádřit:skoro celý národ je nemocný.A tak bych byla moc ráda, kdyby modlitby a uzdravování Boží mocí lidé přijali a tak jim bude moci Pán Ježíš Kristus pomáhat i v dnešní době.

Jméno: Anna
Datum: 9.1.2006.21:47
Příspěvek: "... 14. verš: Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího." Ježíš zde jeho nemoc dává do přímé souvislosti s nějakým jeho hříchem!..." - dovolim si poznamku: podle mne jde o souvislost hrichu a smrti, nikoliv nemoci. "Mzdou hrichu je smrt." Zdravim Anna

Jméno: Libor Diviš
E-mail: info

musculus.cz
Homepage: http://musculus.cz/buh
Datum: 22.12.2005.17:37
Příspěvek: Každou chvíli vidím, jak se u mne naplňuje to, co Ježíš řekl svým učedníkům: (Matouš 10,7-8) - Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Modlím se za nemocné, a oni jsou často uzdraveni (prozatím ne vždy :-))) , vymítám démony, a až to bude potřeba, budu se modlit za vzkříšení mrtvých a očištění malomocných.

Jméno: Bruno
E-mail: stamex

seznam.cz
Datum: 21.12.2005.11:51
Příspěvek: Libor,i tenhle clanek nema chybu.Znam jednoho pritele ze Srbska ktory bojoval vo vojne v Jugoslavii a rikal ze videl zazraky veriacich ludi na vlastne oci.ten clovek si z niceho nic nedela,jednoducho veri ze buh mu vzdy pomaha a funguje to.Nevim jestli si cetl knihy od Dr.Jasepha Murphyho,ten taky pise o vire a ma nadherne knihy.Je to radost citat Tvoje clanky.Preji Ti vsecko dobre.

Jméno: ninja
Datum: 26.8.2005.01:49
Příspěvek: Podobný rozbor uzdravení znám už např. od Reinharda Bonnkeho. Člověku se pak může stát, že začne svou víru a víru lidí posuzovat podle toho jak je kdo zdravý. A například z knihy kazatel víme že to nejde. Nevěřím že člověk s velku vírou musí být zdravý. Co lazar, který měl vředy a boháč, který byl pravděpodobně zdraví. To že božím plánem není nemoc ale zdraví je pravda ale pravda, která nemůže stát sama bez širšího pochopení hříchu a cesty k bohu. Někteří kazatelé zejména v americe se zaměřují na víru a projevy božího požehnání v tom že je dar od boha být bohatý a zdravý a vy co jste chudí a nemocní máte malou víru. Toto je tzv. prosperity gospel. Bacha na to, 99% z toho je pravda a 1% tě zabije...

Jméno: Libor Diviš
E-mail: info

musculus.cz
Homepage: http://www.musculus.cz
Datum: 17.7.2005.22:18
Příspěvek: Lituji, ale žádného Dethlefsena neznám. V tomto článku jsem se snažil hlavně o biblický rozbor tématu uzdravení boží mocí v nové smlouvě, s tím, že jsem přidal pouze pár svých pohledů. Pokud si dobře vzpomínám, Ježíš nikdy nikomu neřekl, aby s pokorou nesl svou nemoc?! Právě naopak. Většinou o něm platilo, že uzdravoval každou nemoc a každé trápení. Vzhledem k tomu, že vždy dělal pouze to, co mu řekl jeho nebeský Otec, je zřejmé, že Božím záměrem není nemoc, ale zdraví. Ďábel je podle bible skutečně původce nepříjemností. Zkuste si přečíst tento rozbor ještě jednou, a poznáte, že Vás nebude nabádat k pasivitě - právě naopak. "Zdrávas" jsem nikdy neříkal, ale zato již přes 15 let prožívám, že bible je skutečně pravdivým Božím slovem, a to včetně tématu uzdravení. Poměrně často vidím uzdravené lidi "jen" proto, že uvěřili Bohu ohledně uzdravení. Jak jsem psal, nerozumím ani zdaleka všem principům uzdravení Boží mocí, a právě proto jsem zde přidal možnost vkládání příspěvků a komentářů.

Jméno: Bedřich Kopřiva
E-mail: bk1212

quick.cz
Datum: 17.7.2005.21:44
Příspěvek: Pane Diviši, Překvapil mě Váš postoj k nemoci. Jsem několik let nadšen z pohledu na svět způsobem hlásaným např. p. Dethlefsen-em (Osud jako šance, Nemoc jako cesta,...). Myslím, že pro pokoru, která nám všem tolik chybí, je to moudrá myšlenka - nemoc je zprávou/vysvědčením/úkolem, který máš pochopit. Velmi se mi líbí to, že lidé dostávají v různých fázích životní cesty úkoly. Připadá mi nesprávné dělit svět na zlo a dobro - Ďábel jako původce nepříjemností/zkoušek a Bůh jako milosrdný zachránce - obávám se, že to u mnohých z nás vedlo k podivné pasivitě (stačí pár Zdrávasů a bude zase dobře...). Co Vy na to? B.Kopřiva